Květen 2009

Ten nejkouzelnější les :)

29. května 2009 v 20:52 | Kitt C. |  Deníček blázna
Já prostě musela ven. Musela jsem se nadechnout čerstvého vzduchu. Nasedla jsem na kolo a vyjela na louky kolem řeky Odry. Chvíli jsem bloudila a poté se podívala vedle sebe. Jela jsem okolo lesa. Lesa? Slabé slovo. Toho nejkouzelnějšího, nejhezčího všechno nej nej nej lesa. Jako omámená jsem vešla. Opatrně jsem našlapovala po uschlém listí.

Vpíjela jsem se do tohohle místa a nasávala neopakovatelnou atmosféru. Vydala jsem se do hlubin, prosvětlených zapadajícím sluncem. Opatrně jsem procházela vysokou trávou. Zkoumala jsem vysoké, rozložité, štíhlé stromy. Usadila jsem se na padlý kmen, vedoucí přes vyschlé říční koryto. Nastražila jsem uši a zaposlouchala se do ševelení listů. Nedalo mi to a spustila jsem vlastní píseň, tak sehranou se zpěvem ptáků a listů.

Ale nebyli by to lidé, kteří by nezkazili každou krásnou chvíli. Po louce vedle jezdit traktor a tím kazil poklidnou atmosféru. Tedy jsem se s lesem rozloučila a vydala se svou cestou :)

Luxe

29. května 2009 v 20:13 | Kitt C. |  Jemnohmotné bytosti
Luxe je můj osobní anděl. Poprvé jsem se s ním setkala někdy ke konci školního roku 2008/2009. Tou dobou jsem se běžně setkávala s vílou Aylin. Přála jsem si, abych poznala svého andílka a najednou se objevila modrá energie a poté Luxe.
Jeho aura je modrá, ale občas se v ní objeví žlutá. K tomuto anděli mám ze všech mých osobních nejblíže. Možná protože ho znám nejdýl a pomohl mi vyhrabat se z depresí atd. Vždy, když mi není nejlíp přijde a naplní mě čistou Láskou :) Je hodný a někdy i moc starostlivý ;)
Má krátké rozcuchané vlasy (něco jako Yagami z Death Note). Pod ofinou se lesknou hluboké, jasně modré oči a vždy se mile usmívá.
Pomáhá mi po stránce citové, radí v životě a uzdravuje bolístky :)

Tady obrázek jen pro představu, jak vypadá
Jen oči jsou trošku větší, rty užší a nemá náušničku. Ale z tohoto obrázku vyzařuje ta krásná energie, která vyzařuje i ze samotného Luxe :)

Mě to taaaak baví :)

27. května 2009 v 14:37 | Kitt C. |  Deníček blázna
Po zveřejnění tohoto článku na jedněch stránkách mi přišlo hned několik vzkazů o tom, že se také s něčím setkali, popřípadě jak navázat spojení. A já odpovídala a radila. Cítila jsem sílu vnitřní energie. Radost, že jsem někomu pomohla. A i když jsem se s některými věcmi nesetkala, vždy jsem nějak dokázala odpovědět. Byla jsem za to strašně ráda :) A jsem stále ráda :D I když mě už něco otravuje, přemůžu se a něco napíšu :D Juhůůů :)

„Bavila jsem se s vílou.“ „BLBOST!“

27. května 2009 v 14:31 | Kitt C. |  Zajímavosti
Opravdu patří elfové, víly, enti, skřítci, andílci a ostatní bytosti do bají a legend? Ne, nepatří. Patří do našich každodenních životů, jen je většina lidí nevidí. Jen ti, kteří dokáží věřit a dívat se vnitřním zrakem, jemnohmotné bytosti mohou vidět. Mohou.

Ale pěkně od začátku. Každý člověk má své andílky. Je jedno jestli je malý, velký, zlý, hodný, Japonec nebo Američan. Tito andílci by si s námi rádi povídali, radili nám, ale my je neslyšíme. Neslyšíme je přes hustou spleť našich myšlenek. Zkuste si někdy povšimnout na co vše myslíte. Kupy a kupy hlasů, které přehlušují jemný hlas vašeho andílka. Neřeknu vám přesně, jak můžete se svým andílkem navázat spojení. Zkuste to na nějakém, vám příjemném místě. Nejlépe tam, kde vás nebude nic rušit. Můžete zkusit meditaci, nebo úplné vyčištění hlavy.

Teď jsem sice trošku odbočila od tématu, ale nevadí. Základ by byl. A teď k mé situaci.

Před nějakým časem jsem před spaním zahlédla červenou kouli energie sedící na zábradlí postele. Protřela jsem si oči, a nic! Ovšem když mi víčka klesly únavou, koule se tam stále nacházela. Zkusila jsem trošku zaostřit a vysílala pozitivní myšlenky. Za chvíli se začala rýsovat maličká postava. Krátké červené vlasy, líbezný rozpustilý obličejík a červené šatičky. Byla to Aylin. Maličká víla. Trochu jsem si s ní povídala pomocí myšlenek.

Další den mi nevymizela z hlavy. Snažila jsem se ji nakreslit, ale její rysy se nedaly tak lehce napodobit. Napsala jsem také krátké vyprávění. Když si ho kamarádka přečetla, tvářila se divně. Výraz to je povídka? mi byl jasným důkazem její nezkušeností s jemnohmotnými bytostmi. Hodně lidí ze třídy mě teď považuje za blázna, ale mě je to fuk.

Opravdu jsem se tak změnila?

26. května 2009 v 19:40 | Kitt C. |  Deníček blázna
Když si čtu mé první zápisky z "deníčku" je tam něco ze mě. Ale je tam také mnoho dětské nevinnosti, naivnosti a blbosti. Neříkám, že bych nebyla vyspělá, vlastně v té době jsem si myslela, že vyspělá jsem :) Ale za několik měsíců čtení duchovních článků, objevení meditace, rozpravách z vílami se mé duchovní já rozšířilo a zasahuje i do dalších mých osobností. A jsem za to ráda. Možná si mnoho lidí myslí, že jsem namyšlená, ale bavit se o tom, jestli si to dělám, nebo kdo je větší hovado...

Dobře, když mám náladu, bavím se o kravinách. Ale při psaní článku nebo smutné povídky tyto lidi posílám někam do nejtemnějších míst xP

Kdo/co to byl/o?

25. května 2009 v 21:54 | Kitt C. |  Zážitky
Včera, když jsem se vynořila z hlubin mé mysli a pomalu ke mně přicházelo spaní, na okraji zorného pole se objevila žlutobílá koule. Zazářila a potom se její jas trošku zmírnil. Několikrát jsem si protřela oči a pořád tam byla. Nejspíš nějaká jemnohmotná bytost. Už jsem byla nadmíru unavená, takže jsem se tím nějak nezaobírala, ale doufám, že mě dneska znovu navštíví a ať se mi udělá jasnější obrázek než žlutobílá koule energie :) Dneska jsem chtěla zveřejnit ještě jeden článek, ale únava se dostavila a někde číhá i spánek. Brou noc :)

A CO je normální?

21. května 2009 v 17:56 | Kitt C. |  Názory
To ráno řádila bouřka. Co chvíli oblohu rozťal blesk a vzduchem se rozezněl hrom. A já musela do školy. Vydala jsem se tedy do lehkého deště. Dopoledne uteklo jako voda a mezitím se na nás kouklo sluníčko :) Celá nadšená z vyčištěného vzduchu jsem se vydala domů. Bylo mi tak lehko, že bych se nejraději roztaničila. Aylin za mnou přiletěla, chvíli jsme se bavily a potom jsem ji doporučila louky kolem řeky :)

Bylo mi úžasně. Svěží, vyčištěný vzduch, sluníčko svítí, kvítí kvete. Jen okolo vás jsou lidé, kteří se diví každému úsměvu, poskoku, otočce, dotyku trávy. Proto se ptám CO je pro vás normální?? Znuděně jít po chodníku, zabývat se tím co bylo nebo bude, co vás ještě dnes čeká. Tohle je normální? Promiňte, ale tohle za normální opravdu nepokládám. Možná to je "normální", protože se tak chová většina lidí. Lidí? Biorobotů. A kdo je jiný, je špatný. Nenormální. Blázen. Ach joo :(

Proto jsem raději tančila bosa po trávě, mezi rozkvetlými kopretinami a fialovým jitrocelem pouze v myšlenkách. Ale nezabrání mi v natrhaní překrásných kopretin alespoň do vázy.

Chjooo >-<

18. května 2009 v 18:31 | Kitt C. |  Deníček blázna
Proč hodně lidí nemůže pochopit, že víly, andlílci a ostatní jemnohmotné bytosti existují? Prostě ne, postaví si svou zeď z předsudků, ze kterou se krčí a řvou do světa, že jemnohmotné bytosti nejsou a bla bla bla...

Ale oni je od sebe odhánějí, bojí se jich, ani se jemnohmotným bytostem nedivím. Kdo by seděl vedle řvou, který křičí a kříčí že neexistuješ a přitom jsi vedle něj - jen tě nevidí..

Zpátky k tomu, co jsem chtěla říct. Po prvním setkání s Aylin jsem ji nakreslila a napsala tam kecy jak jsme se poznaly atd. Někdo přišel a hele, ona tam má text. Docela dobře píše, tak si to přečtu.. hm, jasně, až na to, že když blok odložila, málem se potrhala smíchy. Nebyla jsem naštvaná. Cítila jsem soucit nad ní soucit. Soucit nad tím, že ona se s vílami apod. nikdy nesetká... A možná je to dobře :)

O můj Gerarde!

15. května 2009 v 21:05 | Kitt C. |  Deníček blázna
Ne, žádného Gerarda (ani Waye) nemám :(, ale je to naše rozvinutí OMG :D. A proč volám Gerarda? Protože mě to nebaví. A jak. Ta debilní, blbá, nesmyslná odb(p)orná práce do chemie! Chjooo... já chcu skákat, tančit, křičet, zpívat a ne sedět u počítače a ťukat a ťukat tisíce písmenek, abych dostala dobrou známku (ale potřebuji ji :D). Ještě jednou bLééé a jdu zase psát :( se mějte >-<

Aylin

14. května 2009 v 20:57 | Kitt C. |  Jemnohmotné bytosti
Ailyn je první víla, kterou jsem viděla a se kterou jsem si trošku popovídala. Kdybych ji měla jinak nazvat, říkala bych jí Červená víla. Ano, červenou barvu má ráda a taky podle toho vypadá. Je obklopena červeným obláčkem. Obličej má špičatou bradu, trošku šikmé oči a dlouhé elfí uši (ony jsou delší než elfí, dalo by se říct minimojské). Barva duhovek je jak jinak než červená. Chodí oblečená v krátkém topíku na jedno ramínko, rozevláté sukni a úžasných botkách. Křídla jsou nažloutlá a vážčí.

Když jsme si povídaly, pořád měla ve tváři úsměv. Připadá mi jako pěkné šťístko. Asi bude stejná jako já xP

Setkání

14. května 2009 v 20:43 | Kitt C. |  Zážitky
Včera, když jsem se převalovala v posteli a nemohla usnout, přišlo ke mně úžasné stvoření. Víla Aylin. Bylo to mé první setkání s vílou a jsem opravdu nadšená. Je to taková veselá kopa. Chvíli jsme si povídaly a potom jsem usla :) Doufám, že si dneska zase popovídáme :)

Kittynka se zase jednou nudila xP

12. května 2009 v 21:44 | Kitt C. |  Deníček blázna
Po dlouhé době se opět hlásím. Jo, jsem nezodpovědná, protože sem nepřispívám tak často, jak bych chtěla a neplním sliby (ohledně Vysvobození a článku o upírech). Nebudu se na nic vymlouvat...

Ále k věci :) Jednou jsem se zase nudila a udělala wall s Miyavim. Oupe good xD *čichá* tady něco smrdí... asi samochvála xP... OK, on je ale vážně hezkej (MYV i wall xP)

Kouk...(citoslovce koukání)
Stli chcete, klidně si ho stáhněte :D

Jinak ještě novinaaa... Bude oupe novej vzhled. A myslím, že fešnej. Už je hotový návrh (proč je ve škole taková nuda??) a i fotky (hmmm, někdo si hrál :D)

Loučím seee..
hojec
Kitt C.

Grafikohraní

3. května 2009 v 17:16 | Kitt C. |  Deníček blázna
Tak jsem po dlouhé době zasedla k Photoshopu a vytvořila grafické veledílo xD Dobře, není to veledílo, ale krásná tapeta na plochu. S Miyavim xP. Nejspíš z toho bude design. Jo, skvělej design :D Haha, jdu zase tvořit xD