Červen 2009

Odchod z Ciramonu

30. června 2009 v 20:43 | Kitt C. |  Povídky
Rozhodla jsem se napsat nějaký příběh. Díky mým drahým spolužákům a vzpomínkám na školní rok jsem napsala něco jako pilotní příběh.

***

Rudé rty se lehce pohnuly "Ne, já nechci" vyřkly do mlhavého rána.
"Svou cestu sis zvolila, je pozdě vracet se zpět." Dívka zklamaně sklopila hlavu. Zpod hustých řas stekla slza. Stekla po tvarech obličeje a skápla na jemný tmavomodrý plášť. "Neplač." Muž vzal dívčin obličej do dlaní a zvedl jej, aby do něj mohl pohlédnout. Zadíval se do hlubokých zelených očí. Jemně dívku pohladil po tváři a utřel kanoucí slzy. "V tvých očích vidím strach z něčeho nového" promluvil tiše "ale v hloubi duše doufáš v něco lepšího." Dívka svůj obličej z jeho dlaní jemně vyprostila a odvrátila se.

Kdybych byla...

28. června 2009 v 20:23 | Kitt C. |  Já já já a já - sebestředná rubrika :)
U Eii jsem našla dotazník, tak vyplňuji :)

Kdybych byla ovoce, byla bych... jahoda :)
Kdybych byla barva, byla bych... žlutá (ostatně jako moje aura)
Kdybych byla zvíře, byla bych... vlk nebo laň
Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... malá stolní lampa
Kdybych byla kniha, byla bych... hodně tlustá a náročná na čtení :)
Kdybych byla oblečení, byla bych... obyčejné dlouhé bílé šaty
Kdybych byla šperk, byla bych... barevný náramek přátelství
Kdybych byla věc, byla bych...jedinečná :D
Kdybych byla auto, byla bych... nadupaný porsche
Kdybych byla živel, byla bych... země

Skákání

25. června 2009 v 11:58 | Kitt C. |  Deníček blázna
I když je má paměť chatrná, tenhle zážitek si budu pamatovat ještě dlouho :)

Nedělní dopoledne. S Jarkou zametáme dvůr. Za chvíli je všechna práce udělána a já s Terkou si jdeme pro koně. Ihned jsem zamířila - jako vždy- k Jess a Terka si dovedla Tivio. Nasedlaly jsme, vyčistily a vyhouply se do sedla. Dneska jsme nejeli na vyjížďku, pouze jsme jezdili v ohradě, kde nás hlídala Bára (kterou občas nemusím :/). Půl hoďky jsme si cválaly, klusaly, zkoušely různé cviky jako couvání, ustupování atd. Koníky jsme v dobrém zájmu nutily jít pod kopeček, kde se báli. Cestou z kopce se Jess lekla, trošku se vzepjala, zase předníma nohama dopadla na zem a cválala si pryč. Ale to není to hlavní

Za nějakou dobu se nás Bára optala, jestli si nechceme zaskákat. S Terkou jsme nadšeně souhlasily. První jsme cválali přes kavalety a podté jsme kavalety podepřely kyblíkem.Pomalu jsem naklusala a v rohu pobídla Jess do cvalu. Nahodila pomalý cval. Najely jsme na překážku, pobídka, odraz. Následoval asi sekundový let vzduchem. Potom Jess doskočila a cválala si dál. Pochvala pro koně byla velká :) Další skoky nebyly nějak dobré, neboť Jess nepatří mezi akční koně (narozdíl od Tivio, která skákala pořád :D)

Jiskřičky okolo

22. června 2009 v 15:41 | Kitt C. |  Zážitky
"Mám!" Za chvíli jsem poslala jsem míč velkým obloukem přes síť. Ale co to? Zastavila jsem se a všude kolem mě létaly malinkaté jiskřičky. Viděla jsem je periferním zrakem. Maličké zlatožluté bodíky, rychle rotující kolem mě, nebo jen tak létající si. Otáčela jsem se jak dezorientovaná a ony byly všude! Po nějaké době (pár sekundách) se mi zase navrátil můj normální zrak.

Chvíli jsem z toho byla vážně vyjukaná a přemýšlela, jestli to nejsou ochranné energie. Napsala jsem e-mail Alue, takže až se mi dostane odpovědi, zveřejním ji :)

V nehostinné pustině

19. června 2009 v 17:13 | Kitt C. |  Básně
První oficiální báseň. Příliš se s poezií nemazlím (teda ona se mnou), proto není úplně úžasná.

Jemnohmotné bytosti

17. června 2009 v 9:36 | Kitt C. |  Zajímavosti
Mnoho lidí si pod pojmem jemnohmoté bytosti nedokáže nic vybavit. Ale když řeknu víly a spol., ihned ví, o čem mluvím.

Naše těla, zvířata, rostliny a vše, co vidíme je složeno s hrubé hmoty. Víly, elfové, elementálové, andělé, skřítci atd. jsou složeni z jemné hmoty. Odtud také název jemnohmotné bytosti. Tyto bytosti nevidíme fyzickým zrakem, většinou vnitřním zrakem nebo třetím okem (6. čakra uprostřed čela).

Kde jsou?
Jemnohmotí jsou všude kolem nás. Víly většinou v přírodě, ale mohou být i v nějaké domácí květině. Naši strážní andílci jsou všude s námi, ostatní bytosti jsou různě rozmístěné.

Jak s nimi navázat kontakt?
Když se chcete začít bavit s jemnohmotnýma, začněte u svých andílků (já jsem se první setkala s vílou, ale to je jiný příběh :)). Při meditaci si představte nějaké místo, které je vám milé (ovšem radila bych v přírodě). Nemusí být reálné, může to být místo, které existuje pouze ve vaší hlavě. Poproste svého andílka, aby se vám ukázal. Třeba takto: "Můj strážní anděli, prosím tě, abys přišel ke mě a ukázal se." Vždy přijde rád :) Až poprosíte, soustřeďte se na nějaký signál. Může k vám vyslat myšlenku, nebo ucítíte jeho energii, také ho můžete ihned vidět. I když jenom sedíte, nebo něco děláte, zkuste ho v mysli přivolat a poté vnímat jeho energii. S vílou to je podobné. Nej

Není to výplod mé fantazie?
Tuhle otázku jsem si pokládala taky. Ale sotva jsem ji řekla, měli jste vidět, jak se andílek i víla tváří. Tyto bytosti opravdu existují, ale existují pouze pro ty, kteří v ně věří.

A není jejich řeč pouze výplod fantazie?
Pokud se na něco zeptáte a potom vám do hlavy zčistajasna doletí myšlenka - odpověd, tak to opravdu promluvila jemnohmotná bytost. Ale když ještě přemýšlíte, co by asi tak mohl říct, pak je to špatně. Prostě na nic nemyslete a až vám něco přiletí do hlavy, je to myšlenka jemnhmotné bytosti :)

Pokud vám zde něco chybí, nebo něčemu nerozumíte, napište do komentářů a já vám s radostí odpovím (popřípadě doplním článek).

Deprese

15. června 2009 v 20:13 | Kitt C. |  Povídky
Další povídka. Tentokrát dle mého mínění docela povedená. Ovšem nějaké chybky má, tak při hodnocení buďte schovívaví. Díky a ať se líbí :)

Seděla v rohu temného pokoje. Otevřeným oknem sem proudil studený vzduch a své zuby zarýval do každičkého kousku teplé hmoty. Objímal dívku svými ledovými pažemi. Třásla se pod jeho dotykem. Zvedla hlavu a nechala ho osušit horké slzy, které ji pálily do tváří. V hlubokých pomněnkových očích se odrážel smutek. Zase byla tady. Vpíjela se do každé buňky dívčiného těla a duši zahalila temným závojem. Uvnitř mladé hlavy se zase odehrával nelítostný souboj.

Kitt literálně tvoří

14. června 2009 v 18:56 | Kitt C. |  Deníček blázna
Eh, když jsem pletla náramek, poslouchala j-rock a povídala si s Luxem, na chvíli jsem zabloudila v hlavě a začala se litovat (nenápadně, ale začala :(), do hlavy mi letěla slova. Slova básně. Básně smutné. Vyzařuje z ní smutek a beznaděj z odchodu milované osoby. Člověka "jež mi durhý život dal, a poté mě zde zanechal". V nejbližší době chystám zveřejnění :) Také jsem začala psát povídku o nešťastné lásce a přátelstvím mezi elfem a drakem. Máte se na co těšit milí čtenáři :)

oOo.. potěšena

9. června 2009 v 19:03 | Kitt C. |  Deníček blázna
Dneska jsem byla tolikrát potěšena :D:D

Ve škole mě pan fyzikář pochválil, že mám literární talent :D Hold umím psát dopisy Chemžíškovi :)

Potom takové další kecy ve škole :D

A teďka mě zase spolužák pochválil za můj jedinečný a dokonalý názor ( jedinečný a dokonalý= ironie :)). A nakonec mi zase vrátil tři kliky.. TŘI.. chápete to, jak bolí TŘI zbytečné kliky myší??.. A on mi je nahradil i s bolestným = 4.. víte jak jsem byla potěšena ?? :D:D

PS: Zase jí hrabe, nevšímat

Díííííky :D

Koumám xP

8. června 2009 v 21:07 | Kitt C. |  Deníček blázna
Koumám a koumám, co tu mám napsat (kloudného samozřejmě). A jak to tak dopadá, má chorá mysl není schopna nic vymyslet :) Už si to dneska odpracovala na úvaze do ČJ a písemce z dějáku. A z dějáku náááhodou bude 2 xD

Jinaaaak, dávání pozitivní energie je opravdu skvělé. Nevěděla jsem, že jí mám tolik :) A je to krááásné zjištění. Hold Kdo světlo dává, tomu ho neubývá. A je to pravda. S tou energií. Ty činy.. Jednoduše se zastávám těch (toho), kteří jsou v něčem nevinně a ostatní stojí proti němu. Jste pochopili co? .. Nu což, zase mi začíná mírně hrabat. Tak ahooj :D

PS: Já to sem musím napsat.. mám první zakázku na kresbu .. juhůůů :)

Strašidelný les

3. června 2009 v 20:31 | Kitt C. |  Zážitky
Jen na začátek. Neprožila jsem žádný horor, jen na mě působily negativní energie lesa (on nějaké má?). Tak se usaďte a čtěte :)

Pro svůj výlet jsem si opět vybrala nějaký lesík poblíž Odry. Odbočila jsem z louky so listnatého lesíka a rozhlédla se kolem. Mnoho mladých, štíhlých stromů, měkká zelená tráva pokrývající celý les. Líbilo se mi tam. Chvíli jsem se porcházela, tančila, zpívala, až jsem se usadila ke stromu do mírného ďolíku. Pozorovala jsem ptáky, štěbetájící v korunách stromů. Nedaleký kmen proklepával strakapoud a káně letělo na lov. Vstřebávala jsem krásu tohoto místa každou buňkou těla. V nedalekých keřích si postával elf a civěl na mě. Já na něco taky civěla :D Bohužel na pokusy o komunikaci nějak nereagoval :( Ale zanedlouho slunce zmizelo mezi stromy a les dostal jinou podobu.

Připadal mi studený, negativní až nepřátelský. Kolem uší mi bzučeli komáři jako "Běž už pryč". Zavolala jsem si Luxe. S jeho příchodem mi srdce prozářila trocha pozitivní energie, ale nepřátelský les se na mě tlačil ze všech stran. Pozorně jsem naslouchala každému šustnutí listí, prasknutí větvičky, štěbetání ptáka. Toho pocitu, že mě někdo sleduje jsem se nemohla zbavit. Proto jsem raději nasedla na kolo a v závěsu s Luxem a Aylin, která se tam záhadně objevila, vidala na jízdu po loukách.

Napadlo mě, že si dáme "závody". Rozjela jsem se plnou rychlostí, ale Luxe mě dvěma máchnutími křídly dohnal :/. Další pokusy jsem radši vzdala :D Tak jsme se my tři zase vydali domů :)

Mrška jedna xD

1. června 2009 v 17:29 | Kitt C. |  Zážitky
Koukám do zrcadla a snažím se zkrotit mou zvlněnou hřívu. Jiný název, snažila jsem se vyžehlit si vlasy. Už jsem byla naprosto zoufalá, protože vyžehlit mé vlasy je docela fuška. Oddechla jsem si a řekla si, že toho nechám. Ale další pohled do zrcadla mě přesvědčil o opaku. Chjoo, ty vlasy vypadaj fakt děsně :(

Najednou se objevila Aylin a nebyla by to ona, aby neměla nějaký komentář. "Jo, vypadaj divně, měla bys ještě žehlit" a rozesmála se. OK, dala jsem na její radu. Po dalších úmorných pěti minutách jsem byla se svým vzhledem spokojena. "Tak co? Už je to dobrý ne?" "Ne, vypadaj hrozně. Měla bys ještě pokračovat." "Ale koukni, nemám tu ani jeden křivý vlas!" "Ne, vypadají hrozně." "Aylin mlč" "Ještě si je zprav" "Ne, vypadají dobře!"

"Ano, vypadají dobře." Trošku jsem se polekala, ale mohlo mi být jasný, že po energii se objeví Luxe. Otočila jsem se a usmála se na Luxe. Jelikož Luxe není hajzlík, dala jsem na jeho radu a šla do kuchyně. Oba mě následovali.

"Ty vlasy by sis měla ale opravdu poupravit" zase se ozvala Aylin. "Ne, mě se líbí takhle" Mé tvrzení jsem si potvrdila v zrcadle na chodbě. "Sluší ti to" zazubil se na mě Luxe. "Díky" odpověděla jsem.

Potom se začal hádat s Aylin o mojem vzhledu :/
A hádali se a hádali se. Nakonec Luxe Aylin nejspíš přehádal, protože jsem od ní neslyšela žádnou další poznámku. Potom jsem s ní ještě kecala ve vlaku, ale to naštěstí neměla žádné výhrady :D Bych ji asi zapleštila :D Mrška jedna :) Už začíná být po mně *děsí se*