Únor 2010

NASRAT! Aneb když něco nevychází tak, jak bychom chtěli

28. února 2010 v 19:12 | Kitt C. |  Deníček blázna
Už týden se raduji, že v pondělí bude stávka a my dojíždějící nepůjdeme do školy. Je naplánováno pár písemek, kterým bych se elegantně vyhla a po perném víkendu by jeden den gaučingu a kompingu a kreslingu (demence angličtinou :D) neuškodil. Taky když po týdnu školy vstávám v sobotu v 7, jdu ke koním, dřu jak kůň (:D) a pak přijdu domů, hodím sprchu, namaluju se, učešu se, obleču se, letím na ples a potom v 1 domů, den odpočinku by se šikl :)
A když jsem u plesu, bylo to fajn :) Zapařili jsme na kabáty, zničila jsem si účes při divokém házení vlasy, hodila jsem tlamu (i přesto, že jsem pila jen kofolu :D), pokecali jsme atd. A zjistila jsem jednu velmi nepříjemnou věc, se kterou se budu muset smířit.
A dnes? Dnes jsem se celou noc snažila nezapatlat čisté povelčení od medu a skořice. Ona totiž tato kombinace nanesená přes noc na obličeji pomáhá proti pupínkům :) A na to, že jsem šla spát asi v jednu, tak jsem vstávala před desátou, což je velmi zajímavý výkon.
Dobře dobře, tak jsem odpoledne odpočívala. Částečně u televize, částečně děláním blbostí a blbostí do školy u komplu.
Ale co mě nejvíce štve? Oni tu stávku přesunuli na čtvrtek! Chápete to? NA ČTVRTEK! Na den, kdy máme výtvarku! Nejlepší předmět, kde teď kreslíme úžasné téma.
Nasrat...

Psychopath's world

25. února 2010 v 19:47 | Kitt C. |  Mé obrázky
Tak tohle je mé nejnovější dílko.
Nevím, jak mě to napadlo, prostě blbá a zvrhlá nálada. Je to perokresba colorovaná anelinkami.


Vono se to už rýsuje...

21. února 2010 v 20:27 | Kitt C. |  Deníček blázna
Ja ja... Nová povídka se rodí a zanedlouho ji obleču do plenek :) V některém článku jsem se zmiňovala o onom "úžasném" nápadu na povídku. No a ten jsem teď začala realizovat.

Příběh je o dvou lovcích upírů - asi třicetiletém, zkušeném a trošku drsném Richardovi (Richi) a mladé, dvacetileté Susan (San), která asi tři měsíce spolupracuje s Richem. A cože dělají? Loví bytosti, o kterých lidský svět nemá ani ponětí a tak udržují křehkou rovnováhu mezi světem lidským a nadpřirozených (temným). I když se nemají zrovna v lásce, jejich život plyne poklidně v bytě v zapadlé ulici New Yorku. Ovšem jednoho dne dostanou těžký úkol. Odstranit kandidáta na prezidenta, který (aniž by to lidé tušili) je upírem a zároveň skvělým manipulátorem. Kdyby se stal prezidentem Spojených států, smrtelníci by se stali otroky jeho zvrhlých choutek. A to se stát nemůže...

Věřím v zajímavý příběh, doufám, že mě má fantazie nezklame :)

Zima 2009/2010

21. února 2010 v 11:22 | Kitt C. |  Fotky
Taková koláž fotek ze zimy :)
První fotka je námraza na školním okně :D, druhá vznikla při čekání na vlak, na třetí fotce můžete vidět pohled na inverzi z Lysé hory a namrzlá větvička byla vyfocena při výstupu na Ivančenu.

Dvojkař psychopat

19. února 2010 v 14:19 | Kitt C. |  Deníček blázna
Dnešek? Skvělý! Proč? Nevím :D

Začneme školou. Dostala jsem dvojku z matiky a angličtiny. Z matiky to sice mohla být jednička, ale tak co :D

Také jsem objevila mé psychopatické sklony. Já totiž včera nakreslila takový krásný depresivní a morbidní obrázek. A když jsem tam dnes (ve škole, samozřejmě :)) dokreslovala rozbitou panenku (hlavička, tělíčko s rukou, ručičku a nohu) Verči se to nelíbilo, prý moc drastické. A já nad tím slintala, jak je to dokonalý :)
Taky mě napadl námět na povídku. Bude fajn ;)

A víte o tom, že jaro přichází? No ano, fouká jarní větřík! Byla jsem jím ofoukávána celou matematiku :) Takže se všichni radujte a řvěte huráá ;)

Láskyplné napomenutí od andílků

18. února 2010 v 21:50 | Kitt C. |  Zážitky
Večer jsem byla utahaná jako pes, lehla jsem do postele, ještě se snažila trošku naučit dějepis (polovinu testu jsem stejně opsala z taháku :D) a navíc jsem musela radit sestře s děláním čehosi do školy ve Photoshopu. Když jsem konečně zalezla pod přeinu s vědomím, že spod ní vylezu až další den, zavřela jsem oči a najednou se tam začaly míhat obrazy.
Snažila jsem se je zahnat, chci přece spát. Ale potom jsem si vzpoměla na poučení z Celestinského proroctví - vize vždy nechte plynout. Dál jsem se o zahánění nepokoušela a nechala jsem se vnést do děje.
Nějaké dlouhovlasé děvče sedělo na provazové houpačce, která byla zavěšena na větvi starého dubu umístěného na kraji louky zalité zlatým slunečním světlem. Děvče najednou seskočilo z houpačky a rozběhlo se na louku. Chvíli běželo a potom se k ní připojil barevný motýl. Běžela za motýlem, až narazila na potůček. Šla dále proti proudu k vodopádu padajícímu z vysoké skály. Šplhala nahoru na skály, za motýlem.
Potom vše zmizelo. Vzdychla jsem nad krásou právě prohlédnuté přírody. A trklo mě to. "Měla bych více chodit do přírody že? I když je jedno, kolik je hodin." (jsem totiž strašně závislá na čase a nejdu ven jen proto, že bych nestihla to a to). Odpovědí mi byla láskyplná energie, úsměv Luxe a pohlazení po hlavě.
Netušili byste, jak mi bylo krásně :)

Překonávání rekordů...

16. února 2010 v 19:23 | Kitt C. |  Zamyšlení
Kitt dostala za úkol překonat nějaký rekord. Světový, osobní, jakýkoliv. A nebyla bych to já, kdybych to nepojala osobitě a nezečala nad tímto úkolem filozofovat :)

Přemýšlela jsem, jak překonat nějaký rekord, nebo můj rekord. První možnost jsem rovnou vyloučila, stát se lepší než mistr, který trénoval roky a roky?
Začala jsem tedy dumat nad nějakým mým rekordem. Téměř jsem rozebrala svoji osobnost, zavrhla všechny nápady, které buď byly nerealizovatelné nebo naprosto absurdní. A vtom mi to došlo!
Vždyť my, při pouti životem překonáváme jeden rekord za druhým. Jeden den se skvěle umístíme ve vědomostní soutěži, další den ujdeme zatím nejdelší túru a jindy zase přečteme nejvíce knížek za týden. Aniž bychom si to uvědomovali, každý den překonáme nějaký rekord. A nemusí to být rekordy světových sportovců a vědců, ale rekordy malé, osobní. Právě v tom to je. Žít naplno, dosahovat svých cílů a nové cíle si zase stavět. Takhle mine den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. S každým novým ránem se budíme s pozitivní myšlenkou na nový den a každý večer uleháme s vědomím, že jsme překonali rekord- délku života své jedinečné osobnosti.
A o tom to je.

A jaký je váš názor na překonávání rekordů?? ;)

Hřebec Prinz Claire/ tužka

12. února 2010 v 19:35 | Kitt C. |  Mé obrázky
Tento hřebec plemene rýnský teplokrevník mě zaujal a okouzlil. Nejen svým krásným vzhledem, ale také svým temperamentem a šikovností.
A tady už kresba:

*Zvuk, který značí velké naštvání*

10. února 2010 v 19:56 | Kitt C. |  Deníček blázna
Jojojo, jsem naštvaná. A pořádně. Hodně. Moooooooooc!

Proč? Kvůli takové malé prkotině, která mě sere už hodně let. Chodím do ZUŠ. Fajn, naní na tom nic špatného. Ale v ní je jedna učitelka, která se všude montuje! A mě už to kurva sere. Něco kreslím, jsem na začátku, nezná záměr celé kresby a začne se do toho montovat. Ale pardon, ona diktuje co máme kreslit.

Nasrat...

Dalmatim Riči/ tužka

8. února 2010 v 15:23 | Kitt C. |  Mé obrázky
Obrázek úžasného a krásného dalmatina Ričiho. Psy kreslím jen občas (a tohle je myslím 2 :D), přesto není nejhorší :)


Kyoshi

7. února 2010 v 18:35 | Kitt C. |  Jemnohmotné bytosti
Potřebovala jsem nějaké jméno pro jednoho kluka do povídky. Sáhla jsem po japonských jménech a zamilovala jsem si jméno Kyoshi (Kjóši). Je prostě úžasné, nádherné a dokonalé :) Ale to jsem ještě netušila, co se stane později.

Po pár týdnech jsem cítila nějakou energii cizí bytosti (energii Luxe, Aylinky i Kori znám a poznám :)), podívala jsem se a tam anděl. Říkám si "Třetí osobní anděl?" a on "Ano". Bylo to pro mě překvapení, protože více andělů mají vyjímečné osobnosti. Přemýšlela jsem o jeho jméně. Vtom mě to trklo. Kyoshi.
Tohohle andílka nemám tak hodně prokouknutého jako ostatní dva, ale je celý nasycen čistou Láskou a velmi krásnou energií (jak jinak :)). Hodně jsem ho u sebe potřebovala v jistém škaredém období, má strašně uklidňující schopnosti.
Co se fyzického vzhledu týče, myslím, že postačí obrázek, kerý ho téměř dokonale vykresluje :)
Jen rty jsou delší a vlasy nemají modrý nádech