Láskyplné napomenutí od andílků

18. února 2010 v 21:50 | Kitt C. |  Zážitky
Večer jsem byla utahaná jako pes, lehla jsem do postele, ještě se snažila trošku naučit dějepis (polovinu testu jsem stejně opsala z taháku :D) a navíc jsem musela radit sestře s děláním čehosi do školy ve Photoshopu. Když jsem konečně zalezla pod přeinu s vědomím, že spod ní vylezu až další den, zavřela jsem oči a najednou se tam začaly míhat obrazy.
Snažila jsem se je zahnat, chci přece spát. Ale potom jsem si vzpoměla na poučení z Celestinského proroctví - vize vždy nechte plynout. Dál jsem se o zahánění nepokoušela a nechala jsem se vnést do děje.
Nějaké dlouhovlasé děvče sedělo na provazové houpačce, která byla zavěšena na větvi starého dubu umístěného na kraji louky zalité zlatým slunečním světlem. Děvče najednou seskočilo z houpačky a rozběhlo se na louku. Chvíli běželo a potom se k ní připojil barevný motýl. Běžela za motýlem, až narazila na potůček. Šla dále proti proudu k vodopádu padajícímu z vysoké skály. Šplhala nahoru na skály, za motýlem.
Potom vše zmizelo. Vzdychla jsem nad krásou právě prohlédnuté přírody. A trklo mě to. "Měla bych více chodit do přírody že? I když je jedno, kolik je hodin." (jsem totiž strašně závislá na čase a nejdu ven jen proto, že bych nestihla to a to). Odpovědí mi byla láskyplná energie, úsměv Luxe a pohlazení po hlavě.
Netušili byste, jak mi bylo krásně :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.