Červen 2010

Odcházím...

30. června 2010 v 21:34 | Kitt C. |  Deníček blázna
To jsem zapomněla napsat. Zítra v brzkých ranních hodinách (sedm je na prázdniny hodně brzo ;)) odjíždím na skautský tábor, kde budu až do 17. července. Zase to bude něco nového, jedu tam jako vedoucí a taky jako, ehm, elf. Aspoň se vžiji do role mě blízké :)
Těším se, nejenže budu přes dva týdny s lidmi, které mám ráda, táboříme v nádherné přírodě, všude lesy, louky. Bude to bájo :)
Tak se tu mějte, užívejte slunné dny, já si jdu žít jako prase v žitě :)

V betonovém vězení

30. června 2010 v 20:59 | Kitt C. |  Deníček blázna
30 seconds to Mars - 100 suns
Nesnáším města. Beton, beton, beton, sídliště, auta, lidi, ruch.
Když jsem začala k mamce pravidelně docházet, přespávat u ní a tak, každé odpoledne jsem si říkala: "Půjdu prozkoumat okolí, tam kousek jsou stromy, možná tam bude les, louka, nebo alespoň nějaký parčík." Má lenivá povaha mi to bohužel neumožnila, takže jsem se dokopala vyjít ven až na procházku s Mayou - štěňátkem co se sestrou hlídáme.
Jedno ráno, po nakrmení a dostatečně dlouhé době odpočinku jsem ji připnula vodítko a šlo se. Sebevědomě jsem zamířila ke stromům - samo mě to tam táhlo. O to větší bylo moje zděšení, když se zpoza stromů vynořilo sídliště. Betonové kostky na přechování lidí. Možná díky chládku, který poskytovaly stromy jsem se z šoku brzy otřepala a pokračovala dále. Za paneláky se ale objevovaly další a další. Připadalo mi to jako v pohádce, když useknete drakovi hlavu a narostou mu další dvě. Nakonec jsem to vzdala a jinou cestou zamířila na druhou stranu. Mezi paneláky přírodu nenajdete.
Má naivita je nekonečná. Ovšem město taky. Další den, jsem šla znova prozkoumávat terén. Sestra mi poradila cestu, je tam prý parčík. Nevím, co považuje za parčík, ale já si jej rozhodně nepředstavuji jako 5 krát 5 metrů trávníku a tři stromy. Vše umístěné, kde jinde než, mezi paneláky. Po chvilce bloudění (a zabloudění) ve slepých uličkách jsem to vzdala a vzpomněla si na minulou procházku. Paní se psem šla přece tamtou ulicí... Tak jsem se vydala libě znějící ulicí - Luční. Nečekal mě pěkný pohled. Bylo třicetistupňové vedro, asfalt a beton se nádherně rozpálili a já myslela, že mě klepne. O prvenství v odumření se pralo přehřáté tělo a zoufalá psychika - tady nikde není les? O_o Záhadným způsobem se mi podařilo najít cestičku kolem malého potůčku. Mé srdce i Maya zaplesali. Tanec ale brzy dostal horečku už jen při pomyšlení na zpáteční cestu mezi rozpálenými domy.
Mezitím co jsem nadávala na zatracené (padly i peprnější výrazy) město jsem si uvědomila, že nikdy jsem nebyla, nejsem a nikdy nebudu městské děvče. Bez přírody jsem jako tělo bez duše a mám sklony k hlubokým depresím a naprosto zoufalým stavům.
Až zase jednou pojedu vlakem do města/domů, budu si vážit nádherně prosvětlených lesíků o mnoho více. Protože je potřebuji.

Stalo se, plánuju, dělám (28.6.-4.7.)

28. června 2010 v 11:50 | Kitt C. |  Deníček blázna
Stalo se...
Zhlédla jsem: Ukradené vánoce Tima Burtona, Sherlock Holmes (2009)
Potěšilo mě: přípravy na tábor zvládnuty poměrně dobře :)
Naštvalo mě: nešla jsem na fesťák Zahrada v čajovně, to balení

Dělám...
Škola: ve středu se tam jdu podívat a vzít si vysvědčení... čtvrtkem, pátkem, pondělkem a úterkem jsem si prodloužila prázdniny :)
Čtu: My děti ze stanice ZOO úspěšně dočteny, těď se vrhnu na Píseň tichého sněhu, Deník čínské školačky, nebo Rekviem za sen
Poslouchám: 30 seconds to Mars CD This is war
Štve mě: tak nějak nic :)

Plánuju...
S blogem: vzhledem k tomu, že 1.7. odjíždím, tak nic
Výlety: od 1.7. tábor
Těším se na: tábor :D
Netěším se na: závěrečné balení

Citát týdne: Člověk, který se směje je jako baterka, která se dobíjí
Písnička týdne: 30 seconds to Mars - Search and destroy

Miluji život

23. června 2010 v 20:51 | Kitt C. |  Deníček blázna
V posledních dnech srším optismem. Nechápu to. Nic nestíhám, všechno je někde, ale já se stále usmívám. A je to super :)
Raduji se z maličkostí, všechno mi připadá super a veselé a vůbec, ale vůbec mi to nevadí. Když takhle vzpomínám, už dlouho jsem neměla žádnou prostě úplně velkou depku.
Občas si připadám vážně divně, když kráčím po chodbě, všude zachmuření studenti a já jdu s přiblblým úsměvem na tváři. Za to ale já nemohu, že oni prostě nedokážou najít to pěkné a i přes všechno bahno se dál brodit s úsměvem a sluncem v srdci.
Taky jsem dostala skvělé znamení a zároveň nápad na povídku. Když jsem šla spát, na bloku na poličce ležela tužka. Natočená ke mně, jen se jí chopit. Ležela tam a nabízela se. Ale nebylo o čem psát. Až těsně před usnutím mi sedl na víčka motýl inspirace a mohla jsem s námětem na povídku (či báseň) usnout :)

Raději si tuhle zpatlaninu po sobě nečtu, když má člověk dobrou náladu, prostě trošku blázní :)
A mně řeklo hodně lidí, že jsem blázen :)

Stalo se, plánuju, dělám (21.6.-27.6.)

21. června 2010 v 8:07 | Kitt C. |  Deníček blázna
Stalo se...
Zhlédla jsem: nebyl čas na filmy...
Potěšilo mě: sobota ve znamení templářů
Naštvalo mě: už zase prší a prší

Dělám...
Škola: zevlení, zevlení... předposlední týden :)
Čtu: My děti ze stanice ZOO
Poslouchám: většinou Billy Talent nebo 30 seconds to Mars, UDG
Štve mě: úchylák na Novojičínsku

Plánuju...
S blogem: pokračování článku o Osvětimi - Březince
Výlety: od středy hlídám štěňátko. to bude vycházek
Těším se na: štěňátko a jeho focení :)
Netěším se na: tento týden.. bude to fofr

Já hlava děravá

16. června 2010 v 20:26 | Kitt C. |  Deníček blázna
Každý zná pohádku Mrazík a scénu, kdy si Mrazík zapomněl svou mrazicí hůl v domě. A potom běží, mlátí se do hlavy, až to pěkně zní a rozléhá se. To samé dělám já. Jen bez toho krásného a efektního zvukového doprovodu.
Prostě mi přijde, jako by si mozek někam na čas vyskočil, pěkně se opaloval, a pak si občas zaskočil do hlavy, aby mi připomněl, že jsem na něco zapomněla. A že se mi to stává sakra často.
Na to, že si často nevzpomínám na to, co jsem chtěla říct před pěti minutami, nebo ještě hůř, když zapomenu původní myšlenku věty v její polovině, na to jsem si už celkem zvykla. I okolí. To, že když někam jdu a zapomenu, co jsem chtěla udělat, to je úplně normální. Nebo ta krátkodobá paměť na čísla.
No, ale tohle mě celkem pobavilo. Na orientačním pochodu (neptejte se kde, proč a jestli jsme zabloudili - samozřejmě nezabloudili!) jsem si dala klíče kamarádce do batohu. No a ty klíče tam celé dva dny jaksi... ehm, zůstaly. A já je hledám jak blbec, dívám se všude a pak si vzpomenu, že jsem je nechala u ní. Vůbec mě málem nekleplo...
Dělat si uzlíky, hm, dobrý nápad. Pořídit si Nevillovu kouli, která zčervená vždy, když něco zapomenu, taky dobrý nápad. Ale vzpomenout si, co který uzlík znamená nebo, jak řekl Neville, vzpomenout si, na co jsem zapomněl je už těžší...

Deštníků maraton

14. června 2010 v 18:37 | Kitt C. |  Básně
Nápad na básničku se zrodil při nekonečných cestách domů v dešti. První verš, druhý verš a nic. Každou cestu jsem si je vybavila a čekala na Múzu, jež mi přihraje verše další. Jednoho odpoledne jsem se dočkala a jemně mě políbila na čelo. Kapky deště tento polibek brzy smyly, takže v mobilu byl vyťukaný stále jen kousek básně. Zbytek (2.,3. a 4. sloka) se zrodily ve slunečném odpoledni při cetě vlakem...

Když z oblohy šedé
spustí se déšť
a ptáků utichne zpěv,
ve městě šedivém
začíná deštníků maraton.
Jako kvítí na jaře
rozkvete chodník černobílý.
A nová zem pokryje město.
Však co to vidím ve tvářích
lidských
Zlobu, vztek a naštvanost snad?
Kde je ta radost jejich společníků
deštníků,
Jenž hýří všemi barvami?
"Pokrytectví, maska,"
šeptá déšť.
Město potemnělo…
umbrella

Osvětim - Auschwitz I

11. června 2010 v 21:10 | Kitt C. |  Z cest
Musím se přiznat, já se těšila na návštěvu místa, kde přes 1,5 milionu lidí našlo svou smrt. Pár lidí mi řeklo, že jsem blázen, když tam jedu dobrovolně, ale odradit jsem se opravdu nenechala.
Jela jsem s mou bývalou třídou, kde mě většina lidí příliš nemusí, ale já celkem ráda provokuji. Ovšem cestu s kamarádkou jsme si užily a padlo i pár vtípků zavánějící černým humorem.
Po machinacích se vstupným, sluchátky a dalšími maličkostmi jsme se konečně ocitli v areálu "továrny na smrt". V plánu bylo projití Auschwitz I a potom zajížďka do Birkenau, nebo, chcete-li, Březinky.
Při vstupu do Auschwitzu nás čekala známá brána s nápisem "Arbeit macht frei" neboli "Práce osvobozuje." Mnoho pověstí koluje ohledně převráceného "Béčka". Řeči o tom, že ho schválně převrátili vězni, když tuhle bránu dělali jsou mylné, chybička se vloudila bez jakéhokoliv zamýšleného důvodu.
obr 1
Obr.1: Arbeit macht frei. (Fotografie je příliš světlá, aby nápis ve tmavých stromech vynikl)

Stalo se, plánuju, dělám (11.6 - 20.6)

11. června 2010 v 19:00 | Kitt C. |  Deníček blázna
Takže Týdenním novinkám je konec, už mě nějak nebaví a navíc byly téměř zkopírované, což se mi taky příliš nelíbí. Už před nějakou dobou jsem je chtěla obměnit, ale jaksi se nepodařilo. A dnes ve vlaku, když jsem usínala, mě navštívil Nápad :)

Stalo se...
Zhlédla jsem: Dálnice 60, Zombieland
Potěšilo mě: čtvrtek a pátek s naší třídou... moc se nebavíme, ale bylo to fajn :)
Naštvalo mě: razantní změna teplot - celkem nezvyk, pařit se v 30 stupňovém horku

Dělám...
Škola: téměř všechny písemky za námi, teď jen (snad) poslední písemka z matiky a zevlení :)
Čtu: čas a energie na četbu nějak nezbývá...
Poslouchám: většinou Billy Talent nebo 30 seconds to Mars, UDG

Plánuju...
S blogem: článek na téma Osvětim, recenze na Dálnice 60
Výlety: v sobotu (pokud vyjde počasí) frčím na Vikštejn a v neděli ke koním
Těším se na: výlet na Vikštejn
Netěším se na: nic str

Písnička týdne: 30 seconds to Mars - Fantasy
Tuhle písničku jsem si zařadila mezi oblíbené už před lety. A vydržela. Když jsem své uši přiměla poslouchat "nejaponce", to ona je ta nejlepší. Má duši, myšlenku.