Září 2010

Nějak to tak vychází...

29. září 2010 v 21:49 | Kitt C. |  Deníček blázna
Je to už nějaká doba, kdy jsem napsala článek Souhra náhod. Ano, věděla jsem, že náhody neexistují a většinu událostí si přivedeme do života sami - zákonem přitažlivosti. Ten říká: "Na co myslíš, to přitahuješ." Funguje, ale až teď jsem jej mohla okusit v plné síle.
Poslední dobou mi až hodně věcí vychází. Ne že bych byla někdy nějaký velký smolař, ale tolik štěstí a přesně načasovaných událostí a shod jsem v životě nezažila. Ne, nestěžuji si na to. Jen je to ... divné? A trochu nezvyklé, nestačím tolik štěstí vnímat.
Začalo to nevinně. Přihlásila jsem se jako redaktor do školního časopisu a, popravdě, jsem k novinařině přišla jako slepý k houslím. Píšu chatrná zamyšlení, výblitky do deníčku, občas nějakou povídku. Ale žurnalistický styl? Prosím, co to je? Právě teď, "náhodou" byla ve škole přednáška a následně workshop lidí z časopisu Respekt. Nejenže jsem zjistila, že jsem v novinařině vážně jako slon v porcelánu, ale také jsem se toho porcelánu zbavila. Stále jsem tak trochu nemotorná, právě jako ono chobotnaté zvíře, už jsem se ovšem naučila trošku šlapat a své ohromné tělo nějak ovládat. Přednáška byla velmi přínosná, hlavně pro začátečníky jako jsem já.
Z téhle akce, která zabrala 4 vyučovací hodiny jsem byla pozitivně naladěná, sršela ze mě energie a povídala jsem a povídala jsem. To jsem ještě netušila, co přijde odpoledne.
Koupila jsem si tablet. Hurá, všichni se radujte a 5 dní slavte. Hračička se jmenuje Genius MousePen i608 (i když jsem chtěla Genius EasyPen i608) a o víkendu ji nainstaluju a budu si hrát s Photoshopem :)
Odpoledne jsem šla s kamarádkou do čajovny na kreslení. Pán, který to "vedl" mi vychválil do nebes mého Jareda Leta, kterého jsem začala kreslit. Potom jsme si 2 hodiny povídali a kreslili něco na téma Podzim. Pustila jsem se do návrhu budoucí digitální kresby Pana Žala podle téhle básně od Lúmennky. Sice dopadl neslavně, ale což.
Jen tak mezi řečí pan Mirek řekl, že bychom mohli i studovat lidskou anatomii. Hm, nechtěla jsem ji začít podrobněji zkoumat a kreslit, abych ji dostala do ruky? Náhoda? Tohle zjištění mi udělalo obrovskou radost, něco se zase "udělá samo". A aby toho nebylo málo, Mirek se zajímá o esoteriku, má přečteny haldy knih a o jejich obsahu nám bude stručně vyprávět. Taky se kouká na anime ^^
Všechny mé dušičky plesaly. Když jsem šla domů, byla jsem dokonale šťastná, usmívala jsem se a jen okolo procházející lidé mi bránili, abych si zpívala. Myslím, že můj status na FB to vychytal:"kyaaa n_n skvííík ^^"
Taky se radujte, je tady přece podzim!

Fantazie (?)

28. září 2010 v 14:05 | Kitt C. |  Deníček blázna
Podzim se nazadržitelně vkrádá do přírody i našich duší. Teplé, pořád částečně letní dní pominuly a ztratily se jako pára nad rychlovarnou konvicí, ve které vře voda na čaj. Listí se začíná pomalu oblékat do jiných barev a slunce se častěji schovává za clonou šedých mraků, ze kterých padají studené dešťové kapky. Nastává čas posledního hřejícího sluníčka, šedých dnů, melancholické nálady a podzimní deprese.
Podzim miluji. Miluji barvy na paletě nejlepšího umělce - přírody. Nevadí mi dny bez slunce, ba naopak, mám je ráda. V době, kdy mnoho lidí má depresi se raduji a když ne, jsem ponořena v dokonale melancholické náladě, kterou dokáže vykouzlit jen podzim a jeho jedinečná atmosféra.
Častěji než kdy jindy mě přepadají záchvaty chuti tvořit. Kouknu se na nějakou fotku, obrázek a cosi ve mně křičí, že bych měla fotit, kreslit. Je jedno co, jedno koho, jedno kdy. Prostě něco dělat, vybít nápad a zrodit něco z podzimní nálady.
Už v hlavě nosím nápady na focení, jehož výsledky můžu uplatnit ve svém fotočlánku o podzimu ve školním časopise. Možná konečně řeknu kamarádovi Tomovi, jestli by nechtěl něco nafotit. A po více než 4 měsících jsem začala kreslit. Když jsem na blogu Any viděla kresbu Jareda Leta, neodolala jsem, v deset večer vytáhla černý papír, jeho plakát, tužku, gumu a jela jsem do jedenácti. Dnes se chystám napáchat na něm něco pastelkami.
Na podzim něco končí, ale jen proto, aby něco začalo.

Pozn.: Ano, mám ráda déšť, ale jen do té doby, než mi znemožní realizovat mé fotonápady. Potom mi začne lézt na nervy. Ale alespoň mě donutí něco kreslit ^^

Takže užívejme podzimní nálady a choďme ven, než bude taková zima, že budeme celé dny popíjet čas, psát, kreslit, nebo sedět u televize :)

podzim
A na závěr si neodpustím jednu podzimní z minulého roku. Pokud byste chtěli vidět více mých fotek, vstupte na adresu výše.

I have a dream...

19. září 2010 v 20:59 | Kitt C. |  Téma týdne
Neodpustila bych si, kdybych článek na téma týdne "Sen" nenapsala. Sním ráda, sním často, sním nejen ve spánku a mé sny jsou více než smělé. Jsem beznadějný snílek a nestydím se za to.

30 seconds to Mars - Was it a dream?

Jsem snílek a slova jako sen, snící či snění patří neodmyslitelně ke mně jako mé jméno. Také ke mně neodmyslitelně patří to, že chci své sny uskutečnit. Nestačí mi představa v mysli, chci je cítit, chci je prožít.

Chceš realizovat své sny? Probuď se! (Rudyard Kipling)

Myslím, že je důležité, aby naše kroky směřovaly k našim snům. Ať po vyšlapané pěsince, nebo skrz pichlavé houští, kvůli kterému musíme odbočovat z cesty, abychom se na ni dříve či později zase vrátili. Měli bychom kráčet směrem vzhůru, ke snu, který, když budeme zmoženi únavou, nám vrátí ztracenou energii do žil.
Co je život? Přežívání. Co je skutečný život? Prožívání snů.

Nejopojnější jsou ty sny, sněné s otevřenýma očima. (Pierre Corneille)

Jednou jsem přemýšlela o tom, co bych dělala, kdybch neměla žádné sny. Dokáži to shrnout do jednoho slova: nic. Vstala bych, dopoledne a část odpoledne bych seděla ve škole, přišla domů a nevěděla bych, co dělat. Možná bych se učila, nevím. Ale já kreslím, fotím, zajímám se o koně, učím se japonsky, čtu a píšu. Proč? Protože sním o tom, že půjdu na uměleckou školu, uspořádám výstavu, budu mít vlastního koně (s ním přátelský a přirozený vztah), pojedu do Japonska, napíši knihu.

Z vášnivých snů se mladí lidé probouzejí, aby je uskutečnili staří se slzami v očích. (Ladislav Muška)

Tak sněme, probouzejme se a uskutečňujme své sny, protože bez nic bychom byly prázdné schránky.

Jak jsem se upsala ke psaní

14. září 2010 v 19:13 | Kitt C. |  Deníček blázna
U náš ve škole funguje školní časopis. Pouze v internetové podobě, jsou tam rozhovory s učiteli, komix, recenze na filmy, novinky ohledně školských činností, úspěchy školy atd.
Naše češtinářka nám v ČJ oznámila, že hodně redaktorů odmaturovalo, jestli bychom neměli zájem do školního časopisu sem tam něco napsat a stát se jeho redaktorem. Řekla jsem si proč ne, může to být zajímavá zkušenost. Navíc se ve psaní procvičím, šéfredaktor to zkontroluje, poradí mi a cesta ke zlepšení psaní se otevře ještě více.
Nejlepší byla reakce paní učitelky, které jsem se šla nahlásit. Byla šťastná jako dítě, které dostane vytouženou hračku. S úsměvem mi vše vysvětlila, nabídla vlastní rubriku (:D), představila okruhy psaní a nakonec z toho vyšlo, že tam můžu psát v podstatě cokoliv. Nakonec se s úsměvem rozloučila a opravdu byla šťastná, že psaní někoho zajímá a jde dobrovolně do toho.
Sama na sebe jsem zvědavá. Vymyslet rozhovor, sepsat reportáž, recenzi. Uvidíme. Ale aspoň vím, že se budu rozvíjet a zkoušet něco, co bych těžko dělala bez působení v časopise.
Zvednout hlavu, nahodit úsměv, obrnit se optimismem a vzhůru do toho!

Další nesmyslný výblitek

9. září 2010 v 20:22 | Kitt C. |  Deníček blázna
Zas a znova pociťuji, že škola začala a obrátky se zrychlují. Zítra písemka z dneska probrané látky, proč ne? Do pondělka se naučit celou PSP (jop, mozeček to za rok vypustil O:)) a pak dalších X slovíček do němčiny. Bojím se, co přijde potom.
Ale náhodou jsem ve škole šikovná. Ve všech hodinách dávám pozor a píšu si zápisy, které budu muset stejně přepisovat do sešitů, které leží v obchodě a jsou zatím nenakoupené. V pondělí snad už. Bohužel psaní zápisů mi znemožňuje rychleji postupovat v kreslení outfitů postav mangy. Dneska jsem zvládla jen sako školní uniformy bez žádných doplňků (lemy, kapsy atd.). Ale už vím, jaké budou mít boty... :D
Ovšem příběh se slibně vyvíjí. Ne že bych psala mé celoživotní dílo (jak jsem jej o volné hodině nazvala :D), ale stále doplňujeme souvislosti,okolnosti a pozadí příběhu, které je, aspoň si myslím, řádně vymakané, nápadité a dobře vymyšlené. Jsme to ale s Verčou šikulky ;)
Zítra nám zase odpadá tělocvik na nultou hodinu, což je vážně príma, protože by se mi opravdu nechtělo, ale vážně nechtělo vstávat. A po škole skaut a o víkendu po dvou měsících koně. Těším se jak malé dítě, mám na ně absťák. I když nepůjdu do staré stáje, ale k úplně novým koníkům.
Pořád nemůžu z hlavy vyhnat myšlenky na Halean. Jak bych si přála s ní teď pracovat. Učit ji reagování na dotyky, všechno to ustupování a couvání... Naučit ji pěkně chodit na lonži, za nějakou dobu, dostatečně dlouhou ji obsednout a užívat si vzájemné blízkosti. Chtěla bych si ji jednou koupit :)

Konečně začneme dělat nový pokojík. Dnes jsme se sestrou navrhly nové rozmístění nábytku. Zítra a o víkendu začneme nábytek stěhovat na chodbu, přeneseme si oblečení a všechno a budeme seškrabovat omítku. Pak natáhnout novou elektriku, nahodit omítku, vymalovat (na žluto + barva od sestry (bohužel nejspíše růžová :()), nasadit zásuvky a vypínače, natáhnout koberec, přinést nábytek, nastěhovat věci a zkulturnit si pokojík podle sebe. Těším se na výsledek, na starý pokoj se nedá dívat.
Možná bych měla přestat výblitkovat, na chvíli snít a jít se učit. Pěkný večer.

Ony ve mně

7. září 2010 v 21:41 | Kitt C. |  Já já já a já - sebestředná rubrika :)
Už dlouho vím, že já nejsem jenom jedna já, ale mám v sobě více podob mého "já". Některé se více či méně polínají, některé jsou odlišné jako voda a oheň. Kdysi z pocitu, že mám více osobností vznikl článek (kdo hledá, najde ;)) a zjistila jsem, že rozdvojenou osobnost vážně nemám. Spokojila jsem se z vysvětlením, že pro život potřebuji více rolí, jelikož koně nemůže ošetřovat holka s ostnatými náramky a hudbou v uších :)
Čas plyne, okruh zájmů se zvětšuje a na scénu přicházejí stále nové "osobnosti" a jejich střípky, které se úspěšně či méně úspěšně vtělí do již nacvičených rolí. Nestíhám všechny tváře mého já pobírat, každá situace si žádá jinou tvář a i když jsem jednou zapálená skautka a podruhé ztřeštěná holka toužící po šílených věcech, stále to jsem já.
Nejtěžším úkolem je popsat se. Většinou popíšu jenom to, co mě zajímá skrze všechny mé role. Zmíním kreslení, focení. Potom si vzpomenu na Japonsko, anime, mangu, skauting, jízdu na koni, lyžování, psaní atd. Na adapťáku jsme měli donést nějakou věc, která nás vystihuje. Jako vždy mě totálně nic nenapadlo, v hlavě bylo prázdno a vymeteno jako po jarním úklidu. Sebrala jsem obrázek koně kreslený podle fotky - kreslím, fotím, mám ráda koně. Co bych udělala dnes? Vzala bych misku. Misku a v ní vzduch, nic. Protože mě nevystihuje nic. Pokud by mě měla popsat jedna věc, tak je to právě nic. Netrpím nízkým sebevědomím a nejsem nic. Jen prostě nic mě nedokáže popsat a vystihnout. Další nervy a kouření z uší mě stál popis sebe v rozsahu jedné sms. Přemýšlela jsem, zkoumala se, psala, popisovala, snažila se představit. Tady mě máte:
"Ztřeštěná malířka, flegmatická aktivistka, citlivá hipisačka, člověk s elfí duší. Ta, která celou svou bytostí miluje koně, přírodu, zvířata a hlavně své přátele."
Povahově byste mě už možná znali. Ale co celé osobnosti?
Univerzální. Obyčejná holka s dostatečným sebevědomím, která pořád něco čmárá a kreslí. Ráda něco napíše (v celkem dobré kvalitě), ale nápady přicházejí zřídka. Poslouchá rock, j-rock, učí se japonsky, sem tam zkouke anime a přečte mangu. Má ráda koně a dokáže se o nich rozpovídat. To samé platí o focení. Vyskytuje se hlavně ve škole a doma, tam ovšem ji střídají i jiné osoby.
Japonská. Miluje vše spjaté s Japonskem. Nejraději by vyházela svůj šatník a jela na nákupy, aby si nakoupila barevné, šílené, ztřeštěné a hlavně originální oblečení. Chce být jiná. Dokáže se rozkecat o naprostých kravinách, mluví rychle a hodně se směje. Z repráků (či sluchátek) zní japonské kapely (nejčastěji SuG, An Cafe). Má chuť skákat, běhat, blbnout a je plná energie.
Skautka, přírodní, koňařka. Je motivovaná do skautské činnosti a těší se na všechnu činnost. Chodí v hnědé, šedé, v nenápadných barvách přírodních barev. Často je nenamalová. Když myslí na koně tak si plánuje svou budoucnost s jednou klisničkou a má nehorázný absťák na tyhle nádherná zvířata. Chtěla by okamžitě odejít ode všech lidí, sednout si do lesa a poslouchat.
Snad moderní děvče? Zajímá se o módu a chtěla by v šatníku hodně módních a pěkných kousků (což jí často nízký stav jejích financí nedovolí). Kouká na to, aby byla řádně upravená a její outfit vypadal zajímavě a originálně. Dokáže notnou dobu strávit v koupelně.
Potom mám melancholické a depresivní nálady se strašnou potřebu něco nakreslit/vyfotit. Nejlépe aby to mělo depresivnější a temnější atmosféru. Často to neuskutečním.
A to jsem já.
Složitá, komplikovaná, nepředvídatelná, protože člověk (ani já samotná) nemůže vědět, jaké množství které esence v sobě mám. Občas jsem jednobarevná, jindy jsou ve mně nality všechny mé osůbky.
Snažím se s tímhle nějak vyrovnat, být jen jedna, ale nejspíš je to bezvýznamné. Hold budu pokaždé jiná. A to je taky možná i docela fajn :)

Stalo se, plánuju, dělám (6.-12.9.10)

7. září 2010 v 20:50 | Kitt C. |  Deníček blázna
Stalo se...
Zhlédla jsem: Smrt čeká všude, Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Sweeney Todd
Přečetla jsem: Píseň tichého sněhu, Deník čínské školačky, Rekviem za sen
Potěšilo mě: kamarádka už zase půjde do školy a nebudu sama trčet v lavici :)
Naštvalo mě: chování sestry... to mě štve ale pořád :)

Dělám...
Škola: zatím se to rozjíždí, takže jenom píšu seznam sešitů
Čtu: povídky na blozích
Poslouchám: 30 seconds to Mars a UDGéčka
Štve mě: náš rozvrh :/

Plánuju...
S blogem: uvidíme, jestli mě popadne psavá chvilka a něco stvořím... přemýšlím o názoru na "královnu českého internetu" Natalii Sadness
Výlety: pokud bude pěkně, tak bych určitě zašla fotit nebo prozkoumat okolí mamčiného bytu
Těším se na: po dvou měsících o víkendu ke koním :)
Netěším se na: nic špatného (o čem bych věděla) přede mnou není

Všechno jednou končí, i životy našich milých

1. září 2010 v 13:26 | Kitt C. |  Já já já a já - sebestředná rubrika :)
Věděla jsem, že to jednou přijde, ale nemyslela jsem si, že to bude tak brzo.
Bess