Březen 2011

Fotografický klub na blog.cz

31. března 2011 v 20:34 | Kitt C. |  Jiné
Nápad založit na blogu.cz klub, který bude jen a jen pro všechny amatérské i profesionálnější fotografy nebo jen pro lidi, kteří mají mačkání spouště rádi a určitým způsobem je to naplňuje se zrodil v hlavě Lily. Podle mě, a podle jejích slov, je to potřebné, protože fotografie jsou všude jen okrajově a o některých dobrých fotografech se blogový svět ani nemusí dozvědět. Vlastně sdružení takových lidí dopomáhá členům zlepšovat se a to nejen díky kritice, ale i díky ostatním zkušenějším fotografům, od kterých se můžou přiučit pár fintám.
Takže pokud se vám určitým způsobem líbí díla zvané fotografie vytvořené procesem zvaným fotografování, dveře mezi podobné lidi jest vám otevřeny. Stačí jen vstoupit do této chodby: fotografia.blog.cz



30.3.2011 - 89.den

31. března 2011 v 19:51 | Kitt C. |  Projekt 365
Skvělý, úžasný a dokonalý den až na písemku z chemie. Ale ta snad vyjde dobře a přinejhorším - jedna pětka, žádná pětka :D Odpoledne jsem se krásně prošla s pejskem okolo potoku, ale těch odpadků tam! Myslela jsem, že mě klepne. To ti lidi nemůžou odnést do kontejneru kousek od nich? Ne, oni to vyhodí do přírody :/
Když jsem šla podvečer od vlaku (jela jsem k taťkovi), (ne)příjemně mě překvapili dva dvanáctiletí klučinové, kteří na mě frajersky pokřikovali. Pochválili mi zadek, konkrétně slovy: "To je prdel!", tak jsem jim odpověděla: "Krásná, že?" a šla dále svou cestou :) Potom jsem měla chuť je zmlátit, když se odvážně schovávali za strom, ale utekli a mě se nechtělo běhat :D

K fotce. Jak jsem si dávala nanukáč, tak mi skrz skleněnou misku svítilo slunce a pod určitým úhlem se vytvořila duha. A já, jakožto úchyl na duhy jsem to sem nemohla nedát :P

29.3.2011 - 88.den

31. března 2011 v 13:46 | Kitt C. |  Projekt 365
V pondělí, když jsem si chystala věci do školy, jsem si polovinu učení zapomněla u taťky. Už vím, proč si všechny sešity nechávám ležet na zemi uprostřed pokoje místo toho, abych je uklízela do šuplíku. Prostě je mám na očích a nezapomínám. Tak jsem po škole jela na otočku k taťkovi, pobrala si věci, vytiskla vše potřebné a zase zamířila k mamce. Ve vlaku jsem se chtěla učit, tak jsem odložila brýle a snažila se do hlavy narvat něco z kinetiky chemické reakce, acidobazických rovnováh, neutralizace nebo termochemie. Po jedné větě jsem nevnímala, tak jsem učební listy odložila a usnula :D Ale zbytek odpoledne jsem se poctivě flákala a večer si chemii přečetla, takže super :D


28.3.2011 - 87.den

31. března 2011 v 9:35 | Kitt C. |  Projekt 365
V zeměpise a dějepise se vážně dobře spí, ale nesmí vás vyrušovat smích spolužáků. Co je divného na tom, když se chce člověk jednou dobře vyspat? Celý den jsem byla jako chodící mrtvola, dokonce cesta ze školy mi trvala abnormálně dlouho. Jednu část, která mi trvá asi 5 min (celá cesta kolem 20-25 min) jsem šla deset minut. Doma jsem lehla a celý den prolenošila u počítače nicneděláním. Na nic víc jsem se nezmohla.
Spásné rozcestí, které značí, že už jsem domaaa :)


27.3.2011 - 86.den

30. března 2011 v 15:43 | Kitt C. |  Projekt 365
Tuto noc jsem spala snad nejdýl z celého týdne, kolem nějakých 7-8 hodin :) To ale neměnilo nic na tom, že bych klidně spala dál :D Cesta domů byla poměrně vtipná. Měli jsme jet autobusem 11:24, který jsme v pohodě stihli, ale rozhodli jsme se, že pojedeme 11:38. V pohodě, až na to, že ten autobus jezdí jen v sobotu. Tak jsme museli zavolat klukům, kteří byli na akci autem, aby nás hodili do Rožnova, odkud jsme se už docela v pohodě dostali domů.
Po příjezdu jsem šla ke kámošce vymýšlet program na další akci. Klepněte mě 3-2-1-TEĎ!


Jeden z luxusních mechosů :)

26.3.2011 - 85.den

30. března 2011 v 15:16 | Kitt C. |  Projekt 365
Na skautských akcích se mi nejvíce líbí to, že i když jste nevyspaní a měli byste být úplně mrtví, tak vás ostatní dokážou dobít neskutečnou energií, takže jen záříte :) Dopoledne jsem dřepěla v lese jako druidka a učila jsem děti kouzlům. Občas jsem se proběhla, abych něco nafotila a občas jsem si zabojovala mečem (čti: klackem :D). A většinu času jsem koukala po krásném okolí a smutnila, že není dost velké teplo na to, abych po tom mechu mohla chodit bosky :) Odpoledne se dost ochladilo, tak mi při focení jenom mrzly ruce, brr. Asi si do povinné výbavy fotografa připíšu rukavice - pro všechny případy.



25.3.2011 - 84.den

30. března 2011 v 15:09 | Kitt C. |  Projekt 365
Konečně mě čekal odjezd na víkendovou akci, odreagování a nevyspání :) Zdárně jsme dopravily 11 dětí i sebe na Dolní Bečvu, kde jsme na chatě 3 dny pobývali. Následovaly nějaké ty seznamovačky a jiné hry... Večer, když se děti uložily ke spánku jsme my starší sebrali pár flašek (vážně doslova pár :)) a šli si sednout do dřevníku, kde jsme pili a mlčeli... a mrzli. Okolo chodila kočka, která byla dost přítulná, tak jsem si ji vzala na klín a měla jsem malý nádherný radiátor s heboučkým kožíšekem :) Nevím, v kolik jsme usli, ale prý jsme spali 3 hodiny :D


Co se týče hlášky dneska je už zítra, byla překonána. Pro kámoše je dneska do té doby, dokud nejde spát. Takže je někdy dneska pozítří.

Kočka

26. března 2011 v 15:32 | Kitt C. |  Fotky
Šla jsem rovnou poměrně unavená ze skautské akce, a u plotu seděla krásná kočka. Drbala jsem ji a pak ji chtěla vyfotit. Foťák se jí ale nelíbil a po chvíli se začala válet. Tak jsem ji tedy párkrát blikla a s výsledkem si pohrála ve Photoshopu :)




24.3.2011 - 83.den

25. března 2011 v 15:30 | Kitt C. |  Projekt 365
Celý den jsem byla nějaká unavená a k večeru na mě plnou vahou sedla jarní depka. Zatlačila mě do kouta a přiškrtila, potvora jedna. Chtěla jsem jít na zumbu, abych si zlepšila náladu, ale sama jsem tam jít nechtěla (s kamarádkou se raduje líp :)) a nikdo se mnou nechtěl jít. Tak jsem se na to vykašlala a depkařila si :)

Názevměnenapadá

24. března 2011 v 22:31 | Kitt C. |  Povídky
Tuhle povídku vděčím Klubu Snílků a rubrice Imaginarius, díky ní a obrázku mě napadlo tohle. Možná to je trošku překvapující, zarážející a místy divné a úchylné. Nehodí se k tomu ten obrázek dokonale, ale základní myšlenka povídky (konkrétně scéna s plížícím se vrahem) byla první myšlenka, která mě při pohledu na tenhle obrázek napadla. Potom si jí vzala do rukou má bujná fantazie (s mírně úchylnými sklony) a vyhrála si (místy dost krutě). Doufám, že se bude líbit :)

Temnota se ze sklepů, kanálů a stinných míst začala roztahovat a ukusovala mizejícího světla, které prchalo společně se sluncem pomalu padajícím za obzor. Líně se valila po ulicích a přikrývala je svým černým rouchem. Dosti znepokojujícím pro jedny a uklidňujícím pro druhé. V uličkách mezi vysokými domy už dávno vládla tma, jen hlavní třídy stále ozařovaly poslední paprsky slunce statečně se držícího nad horizontem. Šum hlasů a ostatních zvuků stále neustával, jen se nepatrně ztišil. Úměrně s mizející viditelností bez potřeby pouličního osvětlení, pochodně nebo lucerny mizeli z ulic děti, slušné dámy a pánové, kteří nechtěli přijít o zlaté hodinky nebo pěkný balíček peněz. Na druhou stranu přibývalo méně oblečených dam, často ukazujících své vzdouvající se přednosti sešněrované v kůži. Začínala jiná etapa dne - odvázanější, bouřlivější, erotičtější, temnější a nebezpečnější.

23.3.2011 - 82.den

24. března 2011 v 22:07 | Kitt C. |  Projekt 365
Středa je vždycky docela pohodový den a nebylo tomu jinak. Dvouhodinovka výtvarky, pak nějaké to počítání v chemii (které mi mimochodem jde :)), flákání ve fyzice a ostatních předmětech... Po vyučování jsem šla na recitační soutěž, kterou jsem, jak jinak, než úplně zkazila. Básničku jsem odmluvila rychle (aspoň se mi to tak zdálo) a vůbec jsem ze sebe neměla dobrý pocit. Nálada se mi zvedla až při procházce od vlaku domů. Jedna zahrada byla skoro celá poseta sněženkami! Tohle nešlo nevyfotit :)

22.3.2011 - 81.den

24. března 2011 v 21:44 | Kitt C. |  Projekt 365
Půlku školy a půlku odpoledne jsem sepisovala povídku, která se nějak moc napapala a hodně přibrala (čtěte: prostě jsem se rozepsala). Druhou půlku odpoledne jsem strávila v ZUŠce tiskem mého díla. Zase jsem byla celá černá (tentokrát i na obličeji :D). Večer přijel mamčin přítel se synem, dost v pohodě kluk. O rok mladší puberťák. Pokud někoho takového, jako je on spojíte s mou puberťáckou povahou, nevznikne nic jiného, než vymýšlení kravin do půl jedné do rána. A to jsem chtěla jít brzo spát.


21.3.2011 - 80.den

22. března 2011 v 20:55 | Kitt C. |  Projekt 365
Konečně je tady kalednářní 1. jarní den. Jaro začalo samozřejmě dřív, nevím, proč si to lidé potřebují určovat podle kalendáře. Když chce jaro přijít, přijde :) Ovšem ráno byla docel dost zima a odpoledne nepříjemný vlezlý studený vítr stále vál. Celý den jsem byla nějaká unavená (ani 0,5l Monstera nepomohlo), tak jsem celý den seděla doma a hrála si se psem. Na fotce je náš "výhled" na západ slunce, mírně více upravený (díky akcím, kterých jsem si stáhla asi 50 :D)


20.3.2011 - 79. den

21. března 2011 v 17:45 | Kitt C. |  Projekt 365
Spaní do oběda prostě miluju :D Až na detail, že za celý den dohromady nic nestihnu :D Odpoledne přišla kámoška, abychom vyřádily naši úchylnou tvořivou náladu. Zabarikádovaly jsme se na půdě (nechtěná návštěva taťky není nejlepší :)), upravily scénu, převlékly se (teda spíš svlékly :D) a mohlo se jít do akce. Občas jsem ráda za sbírky starého bordelu, protože všechen posloužil k uměleckému účelu. Dokonce jsem v jednom koutě půdy našla i starou televizi, ještě takovou dřevěnou.


19.3.2011 - 78. den

21. března 2011 v 17:27 | Kitt C. |  Projekt 365
V šest ráno po 24 hodinách jsem se těšila do postele, jako nikdy. Spánek trval ale jenom 2 hodinky, pak jsem vstávala, prošla se ze psem a odpoledne jela k taťkovi, abych se tam otočila a jela na skautskou radu ohledně tábora. Na krku mám program na víkendovou akci ve stylu LARPení a nějaké výukové programy na tábor. Spát jsem šla před desátou večerní, což je dost ironické vzhledem k tomu, že byla sobota a byla to nejbrzejší doba vydání se do říše snů za poslední minimálně dva týdny :D


18.3.2011 - 77. den

21. března 2011 v 16:32 | Kitt C. |  Projekt 365
Prostě miluju svoji sestru, která mě často uvrtá do toho, co se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Vymyslela si hausparty a musela jsem se tam dostavit. Začínalo to poměrně klidně, flaška vody, vína a pár energeťáků. Jenže pak přišli sousedi a další lidi (mimochodem, mám vážně sladkého souseda :)) s tequilou a rumem. Pár lidí se střískalo, já zůstala naštěstí střízlivá (holt když není chuť). Končilo se před šestou ranní v sobotu, vstávali jsme v osm. Dvě hoďky spánku a 0 ml energeťáku, proč ne :D


Z nenávisti (skoro) láska

20. března 2011 v 22:34 | Kitt C. |  Téma týdne
Ke kouření jsem jako pasivní kuřák měla vždy negativní vztah. Nevím, zda mi jej poskvrnily události z dětství, nebo mi prostě smradlavý kouř nebyl příjemný. Každopádně jsem kouření a kuřáky odsuzovala a všem kouřícím lidem se z dálky vyhýbala.
Když jsem byla ještě malé dítě, vše spojené s cigaretami jsem naprosto nesnášela. Rodiče byli nekuřáci, jen děda si občas venku zapálil. Velká rána přišla, když druhý děda zemřel na rakovinu plic. Kvůli kouření. Babiččin bratr kouří jako fabrika a celodenní sezení v zakouřené hospodě také nebyl zážitek podporující mou chuť zkusit si šluknout. Několikrát se mi udělalo solidně špatně ze zakouřeného auta (jet v tom hodinu, brr), to pak končil obsah mého žaludku někde u cesty.
Jenže čas běžel a já začla více navštěvovat hospody, diskotéky a jiná, kouřem nasycená místa. Můj názor se začal z "nesnáším" pomalu měnit na "nevadí mi, přežiju to".
Divila jsem se, co na vdechování smradlavého kouře a škodlivých látek ostatní vidí. To si nemůžou dát na cestě ze školy třeba jablko? To musí peníze utrácet za trochu tabáku v papíru? Ne, nechápala jsem ty lidi a bylo mi srdečně jedno, že jsem jako jedna z mála v mém věku neměla v puse cigáro.
Později jsem o tom začala přemýšlet a zjistila jsem, že žmoulání filtru mezi prsty, pomalé vdechnutí, zalechtání v krku a vyfouknutí kouře může být dosti uklidňující proces. Jako by se čas zastavil, byla jen pomalu hořící cigareta a člověk, který vyskočí z rozjetého vlaku jménem život, aby po tom, kdy odhodí špaček do kanálu do něj mohl znova naskočit.
Nemyslela jsem si, že bych někdy v nejbližší době zkusila poprvé potáhnout. Bylo mi to odporné a stále jsem myslela na mrtvého dědu. Ale něco mi přeskočilo v hlavě a najednou byli okolo mě smějící se kamarádi, kteří se chechtali tomu, jak tu cigaretu držím.
Nakonec to nebylo tak špatné (čtěte: neudusila jsem se :)). Dokázala bych být pravidelným kuřákem, ale nechci. Nepotřebuju si ničit zdraví a peníze dokážu vrazit do jiných věcí. Ovšem pokud mi někdo cigaretu nabídne, nebo budu potřebovat uklidnit, potáhnu si. A ráda.
To je přece o tom, ne? Zasmát se z kamarády, na všechno chvíli zapomenout a sledovat vlnící se kouř stoupající k obloze a nenávratně mizející. Je vlastně jako život, který nemůžeme nikdy pevně chytnout a který utíká rychleji, než bychom někdy chtěli.

17.3.2011 - 76. den

19. března 2011 v 21:23 | Kitt C. |  Projekt 365
St. Patrick's Day, ohlala. S pár lidma ze třídy jsme se domluvili na dojití do školy v zelené, což jsme splnili a byli jsme malá zelená skupinka :) Po škole (odpadly nám odpoledka, muzehe :)) jsme si sedli do nedávno otevřené irské hospody. V krásnější hospodě jsem nebyla. Retro věci, zdobené lustry, dřevo... a k tomu skvělá horká čokoláda. Bohužel se nekonalo zelené pivo, které nám kvůli našemu nízkému věku nemohli prodat :/ Ale Bára (štěňátko) se už učí chodit do hospody. Naštěstí ji nenaučili kouřit, celou dobu spinkala :)

16.3.2011 - 75. den

19. března 2011 v 21:15 | Kitt C. |  Projekt 365
Konečně jsem dostala všechny peníze od rodičů, co mi měli dát a přidala jsem je k mým našetřeným tisícovkám. Nikkore 50-300 mm, připrav se na to, že brzy budeš u mě! Konečně si koupím delší objektiv, těším se nehorázně moc. A když už jsem měla těch několik tisíc v ruce...(jedna se ale zatoulala :/ a zbytek byl ve drobných)

15.3.2011 - 74. den

19. března 2011 v 21:10 | Kitt C. |  Projekt 365
Miluju, když učitelé nejsou ve škole a vyučovací hodiny se ztrácí jako pára nad hrncem. Ze 7 hodin nám zbyly pouze čtyři, což více než potěší. Odpoledne jsem šla, jako každý týden, do ZUŠky. Momentálně děláme techniku suchá jehla - tisk z hloubky. Rydlem se ryje do kovové destičky, příšerně z toho bolí ruce a když se tiskne, jste celí od tiskařské černi, která jde docela špatně dolů (i ředidlem). Což mi v podstatě ani nevadilo, protože to je jediná technika, u které je účel se umazat (což provádím nedobrovolně při jakkékoli mokré technice :)). Pár tisků mého stylizovaného já se docela i povedlo, jsem prostě šikovná :D