Kréta

2. listopadu 2011 v 19:06 | Kitt C. |  Z cest
Z mnoha různých možností, z nesčetna návrhů a z několika hodin hledání jsme konečně vybrali jednu dovolenou. Od Turecka, přes Chorvatsko a Korsiku jsme se dostali až ke Krétě. Na začátku července, 9.7. jsme odlétali z Prahy do řeckého Heraklionu. Byla to má první cesta letadlem, takže jsem byla patřičně nervózní a let jsem si poté užívala (to, že jsem půlku prospala je vedlejší :)). Nad Prahou byly mraky, proletěli jsme jimi a naskytnul se nám překrásný pohled na "cukrovou vatu" :).



Po dvouapůlhodinovém letu nás čekala méně příjemná část cesty - dvouhodinová jízda autobusem k našim apartmánům. Ty byly na jihu Kréty, v malém městečku jménem Plakias. Bydleli jsme v krásných pokojích, pod balkonem jsme měli pěkný bazén a z okna jsme se koukali na moře a zapadající slunce. K pláži to bylo takových sedm minut, což je spíše spestření dne, než nějaká otravná vzdálenost. Chodili jsme na dlouhatánskou písčito-kamenitou pláž.

Foukal tam ale velmi silný vítr, tak jsme se zdržovali v části, kde byl písek hrubý a byly tam kameny, protože když vítr zadul, jemné částečky písku nepříjemně bodaly do kůže. Hned přes cestu byla restaurace, kde když jste si dali oběd nebo večeři, tak jsme měli následující den slunečník s dvěma lehátky zadarmo. Jelikož jsme platili první den 500 eurovou bankovkou, na lehátkách jsme si zadarmo lenošili celý týden :)


Moře bylo čisté, relativně teplé, ale bohužel am nebyl téměř žádný podmořský život. Což mmě, jakožto náruživému šnorchlovači (prostě jsem člověk, který rád šnorchluje a dívá se na rostliny/živočichy v moři) docela vadilo. Celý týden jsem se bavila výlovem mušliček, učením se orientace v prostoru (tam je ta stará kotva, to jsem přibližně v takové vzdálenosti od pláže) a strašením platýzů, kterých na dně bylo požehnaně. Vždycky jsem těsně nad ním proplavala a smála se tomu, jak polekaně plave pryč.


Naštěstí ležení pod žhnoucím sluncem nebyla jediná zábava. Šli jsme se podívat dále po pobřeží, kde měl být ve skále tunel, kterým bychom prošli na vedlejší pláž. Tunel tam nebyl, ale aspoň jsem něco vyfotila. Subtropická příroda se mi moc nelíbí, je příliš suchá a nebarevná. Před vyschlými olivovými háji dávám přednost podzimním listnatým lesům. Ale příboj rozbíjející se o skálu má také své kouzlo :)


Taky (když už jsme tak daleko od domova) jsme chtěli poznat i místní kulturu. Proto jsme si zajeli na výlet do blízkého města Rhetyma. Tam jsem byla ve svém živlu, protože miluju úzké vysoké staré uličky. Prošli jsme staré město, abychom se dostali k byzantské pevnosti. Ulice byly tvořeny obchůdky, galeriemi, restauracemi a turisty..


Po asi dvou hodinách jsme se konečně dostali k pevnosti. Ono když je všude tolik obchodů, tak se nedá postupovat rychleji :) Pevnost to byla vážně obrovská, zvenku působila majestátně a to jsme ještě nebyli vevnitř. Nejdříve jsme totiž navštívili muzeum umění, kde byly originální antické sochy, různé vykopávky a mince.



Uvnitř pevnost byla ještě větší, než vypadala zvenčí. Byl to rozlehlý areál, protkaný cestami, posetý stromy a dokonce tam byla i nějaká církevní stavba s krásnou mozaikou v kopuli (typický rys byzantského umění). Ale co popisuje nejlíp? Obrázky!



Poslední večer jsme si zašli na velkou večeři. Vybrali jsme si pěknou příjemnou restauraci na pobřeží a než nám přinesli jídlo, tak jsme se dívali na moře a zapadající slunce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fanciful Fanciful | Web | 2. listopadu 2011 v 19:18 | Reagovat

Tak to je mooc pěkný :-)

2 Hannah Hannah | Web | 2. listopadu 2011 v 21:22 | Reagovat

Nádherný, taky bych takhle chtěla někam jet. Byl to můj dětskej sen, jet k moři, ale nějak se zatím neuskutečnil...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.