Zážitky

Vnitřní vedení

29. dubna 2010 v 21:02 | Kitt C.
Původně zamýšlený článek o Odyssee jsem zkrátila na nejsilnější zážitek, který mě vážně potěšil a vnitřně rozzářil :)

Všude tma a dvě dívky chtě-nechtě musí opustit teplý interiér auta. Ocitnou se samy v neznámé vesnici, v neznámé krajině. Vytahují baterku a malou mapku. "Tamtím směrem byl most, přes který budeme muset jít." oznámí jedna a druhá, ač si mostu nevšimla, jí důvěřuje a vydávají se tím směrem. Brzy ve světle jejich čelovek uvidí červenou značku na stromě - známku toho, že jdou dobře.
Zní to trošku strašidelně co? Ale právě tohle byl úsek cesty, kterou jsme zažily. Zdárně jsme vyšli vražedný kopec přes les a na bříze jsme zahlédly odbočku. Sešly jsme tedy z kopečka a v zorném obzoru našich baterek se ocitla červeno-bílá páska. V nočním vánku se přepetala a šustila. Po oznámení, že se nám tohle vážně nelíbí a po překonání strachu jsme vešly na motokrosovou dráhu. "Aha, tudy cesta nepovede." Takže zpátky do kopečka, na jehož vrchu se vinula asfaltová cesta. "Co teď?" zněla nevyřčená otázka. Po radě vedoucí na krizovém čísle jsme se tedy "podle svých instinktů" vydaly k nejbližšímu místu označitelném na mapě. Sešli jsme po poli z mírného kopce a před námi další překážka - hustý lesík, kterým bychom se za tmy určitě neprodraly.
Něco stále táhlo mou pozornost k jednomu místu v rovné, černé bariéře stromů. Ovšem trochu jsme zatočily a od extrémně přitažlivého místa se začaly vzdalovat. Pořád jsem se ohlížela, koumala to a nakonec mi to nedalo a po trochu razantní změně směru jsem se tam tedy vydala. Kamarádka šla raději za mnou. A ejhle, ona tam byla pěšinka! Ano, já našla v noci, v místě, kde jsem v životě nebyla pěšinku! Sice úzkou, ale cestičku hustým lesíkem.
Nechaly jsme se touto nudlí provést lesem a když jsme se ocitly ve městě, zjistily jsme, že jsme dorazily na místo. Díky ochotným opilcům v hospodě (bylo asi 22 hodin) jsme se dostaly na skautskou základnu a byly úspěšné :)

Poslední dobou jsem narážela na intuici a říkala si, jak takový pocit může vypadat a fungovat. Děkuji, že jsem dostala odpověď na svou otázku. Možná si řeknete - hm, taková blbost. Ale věřte, že pro mě to blbost není. A to dokonce ze dvou úhlů pohledu :)

Láskyplné napomenutí od andílků

18. února 2010 v 21:50 | Kitt C.
Večer jsem byla utahaná jako pes, lehla jsem do postele, ještě se snažila trošku naučit dějepis (polovinu testu jsem stejně opsala z taháku :D) a navíc jsem musela radit sestře s děláním čehosi do školy ve Photoshopu. Když jsem konečně zalezla pod přeinu s vědomím, že spod ní vylezu až další den, zavřela jsem oči a najednou se tam začaly míhat obrazy.
Snažila jsem se je zahnat, chci přece spát. Ale potom jsem si vzpoměla na poučení z Celestinského proroctví - vize vždy nechte plynout. Dál jsem se o zahánění nepokoušela a nechala jsem se vnést do děje.
Nějaké dlouhovlasé děvče sedělo na provazové houpačce, která byla zavěšena na větvi starého dubu umístěného na kraji louky zalité zlatým slunečním světlem. Děvče najednou seskočilo z houpačky a rozběhlo se na louku. Chvíli běželo a potom se k ní připojil barevný motýl. Běžela za motýlem, až narazila na potůček. Šla dále proti proudu k vodopádu padajícímu z vysoké skály. Šplhala nahoru na skály, za motýlem.
Potom vše zmizelo. Vzdychla jsem nad krásou právě prohlédnuté přírody. A trklo mě to. "Měla bych více chodit do přírody že? I když je jedno, kolik je hodin." (jsem totiž strašně závislá na čase a nejdu ven jen proto, že bych nestihla to a to). Odpovědí mi byla láskyplná energie, úsměv Luxe a pohlazení po hlavě.
Netušili byste, jak mi bylo krásně :)

Vidění aury, energie aneb mé pokroky

14. listopadu 2009 v 22:15 | Kitt C.
Už je to nějaká doba, co jsem nějaké energie nebo něco viděla fyzickým zrakem. Byly to pravděpodobně ochranné energie ve formě mnoha světýlek, které mi létaly kolem hlavy.

A teď jsem ve škole jen tak seděla, nudila se (no jo no, fyzika :D) a hleděla do blba. Ani jsem neměla zaostřeno, ani rozostřeno a vidím takové proudy v celé třídě. Překvapivě mě to nějak nevyvedlo z míry, jako když jsem viděla ochranné energie. Párkrát jsem mrkla a pozorovala masy energie, která se přesunuje z jedné strany třídy na druhou. Někde se utvářely víry, jinde tlusté proudy. Občas se nějaký proud zastavil a potom se dal zase do pohybu. Vše ale bylo bez barev. Trošku mě to zamrzelo, ale co si můžu přát od skoro prvního pozorování energií fyzickým zrakem.

Za chvíli mi hlavou probleskla myšlenka. Zaměřila jsem svůj pohled na spolužáka sedícího v první lavici. Kolem těla měl auru. Docela malou (ani se nedivím :D). Soustředila jsem se na barvy a nic. Poloprůhledná, pološedá. Tak jsem se s pozorností přesunula k jeho spolusedící. Ta měla energií kolem těla trošku více. A barvy? Nic. Tak jsem tedy vidění barev vzdala a zase se přesunula k energetickým proudům ve třídě...

Říkáte si, když nevidím barvy, kde jsou ty pokroky? Pokrok je jednoduše v tom, že energie (i když jen černobílé) vidím fyzickým zrakem. A věřím, že se po procvičování tahle schopnost zlepší a možná se i přesunu k barvám :)

Léčebná moc kamenů

7. října 2009 v 21:36 | Kitt C.
Předpřed minulý týden jsem byla u koní. Jezdila jsem mého oblíbeného valáška Jamieho. Bohužel jenom na jízdárně, takže to nebylo nic moc. Jamie se totiž hodně stáčí doleva a já ho musela tahat za pravou otěž. Blbec paličatá nereagoval na jemné pobídky, takže jsem chtě nechtě musela na to jít silou. Pravá ruka mi po dvou hodinách dohadování se s Jamiem začala vypovídat službu. Jednodušše rameno (a nějaké svaly nebo šlachy tam) bolely jako čert. Nějak jsem se tím nezabývala, však ono se to za pár dní zpraví.

Ale on uběhl týden v bolestech. Nebylo to nějak strašné, ale při blbém pohybu, zvednutí těžkého předmětu nebo zasunutí židle ve škole se ruka nepříjemně ozvala. Takhle jsem to vydržela dva týdny a pomalu si začala dávat pozor na těžké předměty a na to, co s tou rukou dělám.

Včerejšího večera jsem nervózní ulehla do postele. Další den mě čekala důležitá písemka, referát a další školní věci. Jen tak jsem si nabila energií kámen onyx. A té energie bylo opravdu hodně. Čerpala jsem ze sebe, ale jelikož ve mě jí už moc nebylo, napojila jsem se na energii vesmírnou. Ta přes mou koruní čakru proudila přes ruce až do dlaní, kde leželo černé zlato :) Ruce k dílu přidali i andílci Luxe a Kori. Vyčerpaný kámen začal energii ze sebe vyzařovat. Spokojena s provedenou prací jsem konečně usnula.

Ráno jako každé jiné, ale přesto se něčím lišilo. Všimla jsem si toho ve škole. Moje ruka vůbec nebolela. Ale vždyť úterý bylo děsné! Tělocvik dal rameni pořádně zabrat a každý pohyb tomu přidával. Tohle "zázračné" vylečení připisuji za vděk malému černému kamínku, visícím na mém krku. A potom že kameny neléčí!

PS: Tento onyx je úžasný. Prostě jsme si sedli :)

První práce s energiemi

8. srpna 2009 v 15:48 | Kitt C.
Po přečtení článku od Alušky jsem základní cvičení s energií musela vyzkoušet. Počkala jsem si na večer, když všichni byly zaneprázděni něčím jiným než rušením mě. Oznámila jsem, že jdu spát. Sedla jsem si do postele a zhasla světlo (ve tmě se mi lépe vizualizuje :)).

Zavřela jsem oči, spojila ruce a hluboce jsem se nadechla. Poté jsem si představila úzký kůžel energie proudící z vesmíru přímo do mé korunní čakry. Když se mi energie dostala do těla a dále se rozlévala, celé tělo mi začlo lehce brnět a potom se zahřálo. Lil ze mě pot jak z ... (:D). Tunel jsem začala zvětšovat, až se zastavit na nějaké velikosti. Všechnu energii jsem se snažila nasměřovat do rukou a dlaní. Sotva tam dorazilo docela velké množství, dlaně se rozpálily a zůstávaly horké. Podle návodu jsem ruce začala oddalovat, až se energie rozpůlila a kolem každé ruky bylo svítívé kolečko. Opatrně jsem ruce zase spojila.

Soustředila jsem ještě více energie do dlaní. Až byly obaleny světle modrou energií, znova jsem je začala oddalovat. A hle! Šlo to více těžko než předtím. Z energie jsem udělala kouli mezi dlaněmi a dlaně jsem chtěla zase spojit. Ovšem narazily na něco docela pevného, co pružilo - ta koule energie. Tak jsem ji nechala rozprostřít po rukách a dlaně zase spojila.

Takhle jsem to udělala několikrát a nakonec jsem nechala energii, aby se rozlila po celém těle. Tunel čerpající vesmírnou emergii jsem "odpojila", poděkovala a s krásným pocitem se vydala na kutě :)

Návštěva na táboře

18. července 2009 v 21:09 | Kitt C.
Po dlouhém přemlouvání (samozřejmě mě :)) jsem jela navštívit skautský tábor. Jela jsem mým neoblíbeným dopravním prostředkem - kolem. To znamenalo několik kilometrů v kopcovitém terénu za horka a hnusného vzduchu :/. Samozřejmě, že se při ceste do kopce ozvalo mé špatné dýchání při velké fyzické zátěži. Po málemudušení, velké touze po vodě (kterou jsem si inteligentně nevzala) a vyšlapání kopce po svých jsem konečně mohla nasednout a spustit se z kopce. Po štěrku to krásně skákalo, takže se z mojeho zadku mohly dělat řízky. Po úmorné cestě konečně v táboře. Hodila jsem si věci do tee-pee podobného sauně. Nečekala jsem až zahřmí, převlékla se do plavek a skočila do Odry. Studené a osvěžující vody. Ááááá :). Čas mezi malými dětmi ubíhal docela pomalu. Ale nejspíš jsem jim byla sympatická (:D), takže jsme se brzy dali do řeči. Ale nedalo mi to a musela jsem si vzít papír a kreslit. Ilmë a Glorina (pokud nechápete, brzy se dozvíte :)). Kladných ohlasů byla kupa :)

Jiskřičky okolo

22. června 2009 v 15:41 | Kitt C.
"Mám!" Za chvíli jsem poslala jsem míč velkým obloukem přes síť. Ale co to? Zastavila jsem se a všude kolem mě létaly malinkaté jiskřičky. Viděla jsem je periferním zrakem. Maličké zlatožluté bodíky, rychle rotující kolem mě, nebo jen tak létající si. Otáčela jsem se jak dezorientovaná a ony byly všude! Po nějaké době (pár sekundách) se mi zase navrátil můj normální zrak.

Chvíli jsem z toho byla vážně vyjukaná a přemýšlela, jestli to nejsou ochranné energie. Napsala jsem e-mail Alue, takže až se mi dostane odpovědi, zveřejním ji :)

Strašidelný les

3. června 2009 v 20:31 | Kitt C.
Jen na začátek. Neprožila jsem žádný horor, jen na mě působily negativní energie lesa (on nějaké má?). Tak se usaďte a čtěte :)

Pro svůj výlet jsem si opět vybrala nějaký lesík poblíž Odry. Odbočila jsem z louky so listnatého lesíka a rozhlédla se kolem. Mnoho mladých, štíhlých stromů, měkká zelená tráva pokrývající celý les. Líbilo se mi tam. Chvíli jsem se porcházela, tančila, zpívala, až jsem se usadila ke stromu do mírného ďolíku. Pozorovala jsem ptáky, štěbetájící v korunách stromů. Nedaleký kmen proklepával strakapoud a káně letělo na lov. Vstřebávala jsem krásu tohoto místa každou buňkou těla. V nedalekých keřích si postával elf a civěl na mě. Já na něco taky civěla :D Bohužel na pokusy o komunikaci nějak nereagoval :( Ale zanedlouho slunce zmizelo mezi stromy a les dostal jinou podobu.

Připadal mi studený, negativní až nepřátelský. Kolem uší mi bzučeli komáři jako "Běž už pryč". Zavolala jsem si Luxe. S jeho příchodem mi srdce prozářila trocha pozitivní energie, ale nepřátelský les se na mě tlačil ze všech stran. Pozorně jsem naslouchala každému šustnutí listí, prasknutí větvičky, štěbetání ptáka. Toho pocitu, že mě někdo sleduje jsem se nemohla zbavit. Proto jsem raději nasedla na kolo a v závěsu s Luxem a Aylin, která se tam záhadně objevila, vidala na jízdu po loukách.

Napadlo mě, že si dáme "závody". Rozjela jsem se plnou rychlostí, ale Luxe mě dvěma máchnutími křídly dohnal :/. Další pokusy jsem radši vzdala :D Tak jsme se my tři zase vydali domů :)

Mrška jedna xD

1. června 2009 v 17:29 | Kitt C.
Koukám do zrcadla a snažím se zkrotit mou zvlněnou hřívu. Jiný název, snažila jsem se vyžehlit si vlasy. Už jsem byla naprosto zoufalá, protože vyžehlit mé vlasy je docela fuška. Oddechla jsem si a řekla si, že toho nechám. Ale další pohled do zrcadla mě přesvědčil o opaku. Chjoo, ty vlasy vypadaj fakt děsně :(

Najednou se objevila Aylin a nebyla by to ona, aby neměla nějaký komentář. "Jo, vypadaj divně, měla bys ještě žehlit" a rozesmála se. OK, dala jsem na její radu. Po dalších úmorných pěti minutách jsem byla se svým vzhledem spokojena. "Tak co? Už je to dobrý ne?" "Ne, vypadaj hrozně. Měla bys ještě pokračovat." "Ale koukni, nemám tu ani jeden křivý vlas!" "Ne, vypadají hrozně." "Aylin mlč" "Ještě si je zprav" "Ne, vypadají dobře!"

"Ano, vypadají dobře." Trošku jsem se polekala, ale mohlo mi být jasný, že po energii se objeví Luxe. Otočila jsem se a usmála se na Luxe. Jelikož Luxe není hajzlík, dala jsem na jeho radu a šla do kuchyně. Oba mě následovali.

"Ty vlasy by sis měla ale opravdu poupravit" zase se ozvala Aylin. "Ne, mě se líbí takhle" Mé tvrzení jsem si potvrdila v zrcadle na chodbě. "Sluší ti to" zazubil se na mě Luxe. "Díky" odpověděla jsem.

Potom se začal hádat s Aylin o mojem vzhledu :/
A hádali se a hádali se. Nakonec Luxe Aylin nejspíš přehádal, protože jsem od ní neslyšela žádnou další poznámku. Potom jsem s ní ještě kecala ve vlaku, ale to naštěstí neměla žádné výhrady :D Bych ji asi zapleštila :D Mrška jedna :) Už začíná být po mně *děsí se*

Kdo/co to byl/o?

25. května 2009 v 21:54 | Kitt C.
Včera, když jsem se vynořila z hlubin mé mysli a pomalu ke mně přicházelo spaní, na okraji zorného pole se objevila žlutobílá koule. Zazářila a potom se její jas trošku zmírnil. Několikrát jsem si protřela oči a pořád tam byla. Nejspíš nějaká jemnohmotná bytost. Už jsem byla nadmíru unavená, takže jsem se tím nějak nezaobírala, ale doufám, že mě dneska znovu navštíví a ať se mi udělá jasnější obrázek než žlutobílá koule energie :) Dneska jsem chtěla zveřejnit ještě jeden článek, ale únava se dostavila a někde číhá i spánek. Brou noc :)

Setkání

14. května 2009 v 20:43 | Kitt C.
Včera, když jsem se převalovala v posteli a nemohla usnout, přišlo ke mně úžasné stvoření. Víla Aylin. Bylo to mé první setkání s vílou a jsem opravdu nadšená. Je to taková veselá kopa. Chvíli jsme si povídaly a potom jsem usla :) Doufám, že si dneska zase popovídáme :)
 
 

Reklama